Den první - den příjezdu
Hned po ubytování ve Starém Smokovci (1025 m.n.m.) v Resortu Hrebienok jsme se rozhodli, že se vydáme hned na první výšlap.
Mimochodem Starý Smokovec je nejstarší turistické centrum Vysokých Tater.
Z Prahy jsme vyjeli již v 5h. ráno, (mimochodem dobře jsme udělali, jak jsme se později dočetli zde) protože chtěli projet českou D1 bez problémů. Do cíle to bylo podle navigace něco přes 6 hodin cesty. S drobnými přestávkami jsme dorazili na pohodu asi ve 14:00, současně se slovenským teamem jedoucím z Bratislavy.
Lanovka Starý Smokovec - Hrebienok
Po rychlé aklimatizaci a bojové poradě , jsme vyrazli na nejbližší a nejdostupnější vrchol ze Starého Smokovca - Hrebienok (1285 m.n.m.)
Trasa je přehledně k dispozici zde.
Nahoru to není nijak náročná cesta, necelých 2,6 km a s časem asi 1h 17min s převýšením 255 m.n.m., nicméně byla okořeněna mými botami, zakoupenými ještě v Sydney a použitými asi jen 2x. Jejich poločas rozpadu byl tak rychlý, že již v polovině výstupu byly obě podrážky odlepené více jak do poloviny a tak jsem bavil svou obuví nejen celou naší skupinu, ale jistě i kolemjdoucí, jejichž pohledy jsem raději nevnímal.
Po několika designových úpravách mých bot za pomoci gumiček do vlasů se pokračovalo ve stoupání.
Všichni jsme úspěšně zdolali vrchol a nahoře jsme se rozhodovali, co dál.
Hrebienok je turistickým střediskem výstupů do Veľkej a Malej Studenej doliny a nebo na Slavkovský štít. Atrakce, které si nemůžete nevšimnout, je 350 kg vážící železný „medveď Kubo“, který dohlíží na to, aby se turisti cítili bezpečně. Mimo to, se s ním můžete odfotit a odnést si domů vzpomínku, na které se bude vyjímat Lomnický štít, pokud bude příznivé počasí.
Jednak proto, že čas pokročil a také s ohledem ke kvalitě mé obuvi jsme se nepouštěli do žádných větších akcí.
Zvolili jsme proto cestu jen na Bilíkovu chatu (1255 m.n.m.), což je cca 5 minut cesta z Hrebienku.
Tam jsme dali pauzu, pojedli trochu halušek a polévek a vydali se zpět. Polévky za cca 3€, halušky za 6€
Cesta dolů je stejně dlouhá, ale časově pochopitelně kratší. Dá se jít po kamenité cestě nebo po asfaltce. Po té je to trochu delší, ale pohodlnější.
Nakonec vzhledem i k mým flip-flopům na nohách, u kterých se již dokonale oddělila podrážka a odrolila pěna mezi podrážkou a botou, jsme zvolili cestu po asfaltu.
Rovněž se můžete i nechat vyvézt lanovkou. Pozemní lanová dráha Starý Smokovec – Hrebienok, zprovozněná 22/12/2007, překonává na 1937 metrech délky převýšení 247 metrů. Jízda trvá cca 5 minut a přepravní kapacita je 900 osob za hodinu. Cena za dospělého nahoru je 8€ a dítě 5€, zpáteční je za 9€ respektive 6€. Za 4,5 minuty docela masakr. Trasa lanovky je k dispozici zde.
Večer jsme pojali v duchu popíjení a plánů, co další den vzhledem k deštivé předpovědi.
Druhý den se již od rána mraky rozehnaly a předpověď byla o moc příznivější, mimochodem používáme ke sledování předpovědi stránky yr.no nebo je aplikace ke stažení do vašich telefonů pro Android a iOS a tak jsme se rozhodli pro trasu na Popradské pleso. Pro oživení dětem jsme jeli vlakem do stanice Popradské pleso.
Popradské pleso
Nádraží ve Starém Smokovci je od Resortu Hrebienok co by kamenem dohodil a cesta vlakem do zastávky Popradské pleso trvá 37 minut a zpáteční lístek stojí 3€, dětský do 6ti let 1.50€. Dá se koupit i sms zprávou, detaily jsou zde. Pokud máte ale lístek z pokladny, nezapomeňte si ho ve vlaku označit. Nicméně průvodčího jsme tu nepotkali.
Můžete se tu setkat i s výrazem Tatranská električka (tramvaj) . Je to proto, dříve, než byly nasazeny současné vozy, vypadal vlak skutečně jako tramvaj.
Jízdní řády jsou k dispozici zde, je ale jistě jednodušší si vyzvednout letáček s jízdními řády na pokladně při kupování lístků.
Celá cesta z vlakové zastávky Popradské pleso na samotné Popradské pleso je pohodlná po asfalce a podle mapy je to 4,2km a trvá to 1,36h. My, protože jsme byli s dětmi a cestou jsme se stavovali tu na lesní jahody, tu na lesní jahody, tu u vodopádu, tu na lesní jahody a tu na odpočívadle, jsme to šli tak 2-3hodiny nejmíň.
Na Horském hotelu Popradské pleso jsme dali vydatný oběd a po něm bylo v plánu obejít samotné pleso kolem dokola. Bohužel plány nám zhatilo počasí, když se rozpršelo. Byla to sice přeháňka asi na 20 minut, ale to jsme nevěděli a tak jsme raději vyrazili po stejné trase dolů.
Každopádně doporučuje se cestou stavit na Symbolickom cintoríně, je to cca 10min z trasy. Je to místo, kde mají svoje desky na skalách připevněni ti, kteří zahynuli ve skalách, převážně v Tatrách, ale i jinde.
Trasa přehledně k dispozici zde.
Již v roce 2008 jsme psali článek Registrační značka s vlastním motivem? o tom, jak snadno a rychle si půjde od roku 2009 nechat udělat RZ, nebo chcete-li SPZ, prostě značku na přání, tak jako to jde naprosto bez problémů v Austrálii nebo jinde ve světě. Po neuvěřitelných průtazích ve sněmovně a neustálým handrkováním o tom, kdo,
kdy, kde, jak a za kolik značky bude dělat, po šesti letech je to tu.
Je to tedy nakonec i se spoustou změn, protože původní návrh zněl, že měnit půjdou pouze poslední 4 pole. Nakonec je ale všechno jinak.
Ale všechno pěkně popořádku.
foto Právo
O značku lze požádat od 01/01/2016. Technicky ale až od 04/01, což je pondělí.
Poplatek je 5000Kč za kus, tedy pro motocykl je to 5000 Kč. Auto má značky dvě, je to tedy za 10.000 Kč . Výroba značky potrvá 15 dní.
Zvolit si můžete 8 znaků (standardní značka jich má jen 7) na značce, přičemž podmínkou je jedna číslice. Jedná se ale jen o osobní automobil. Na motorku je to 7 znaků a na moped jen 5.
Co je zakázáno?
Jsou zakázána písmena G, CH, O, Q a W a to protože lze tyto písmena zaměnit. Rovněž nelze použít speciální znaky jako #%@ diakritiku apod. A samozřejmě vulgarismy a slova podněcující rasovou nebo jinou nesnášenlivost. Na tyto slova má úřad rovnou celý seznam. Například MARTIN01 je ok, FANTOMAS nikoliv. Zde je potřeba vyměnit O za nulu, tedy výsledek by byl FANT0MAS.
Balaton. Je tomu již 26 let od Sametové revoluce, kdy se mohlo naposledy vyrazit na dovolenou jen do socialistického bloku. Jezdilo se pouze ve spolupráci s turistickými nebo cestovními kancelářemi jako byl Čedok, Sportturist nebo třeba Rekrea. Cestovat na vlastní pěst po vlastní ose byl v podstatě nesmysl a pokud, tak jen po české domovině.
My jsme se letos rozhodli již pro třetí zahraniční dovolenou, po Turecku a Rakousku tentokrát s přáteli ze Slovenska, potažmo z Austrálie – Jankou, Markem a jejich dětmi Šimonem a Kubou. Plán byl až téměř do odjezdu značně mlhavý a tak jsme to měli jen
Bunkr BS-8
rámcově, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a přes Rakousko domů. Jelikož jsme se v Rakousku poměrně dost namlsali na kola, a když Martínek ujel sám 40 km, brát je s sebou byla jasná volba.
Počátek cesty se datuje na 22/8/15 na sobotu. Příjezd do Bratislavy byl v lehce odpoledních hodinách, kdy sice ubíhala cesta přes Prahu celkem rozumně, ale s nově otevřeným tunelovým komplexem Blanka, by to bylo jistě o mnoho plynulejší.
I když to na začátku nebylo v plánu, při zpětném pohledu se nemohu zbavit dojmu, že se ten výlet odehrával opravdu po stopách totality. Druhý den jsme si udělali v Bratislavě malý výlet na Obrannou linii Petržalky. Kluci vyrazili na kolech a holky autem . Celá linie byla postavena v letech 1935-38 na obranu Československa před imperialisty ze západu. Byla podél slovensko-rakouské hranice až k hranici s Maďarskem. Díky dobrovolníkům se zachránilo několik funkčních bunkrů a my jsme jeden navštívili rovnou i s výkladem. Byl to bunkr BS-8.Zajímavostí bylo, že tyto bunkry byly otočeny týlem k nepříteli, a tím bylo znemožněno útočníkovi zaútočit přímo a musel tak realizovat útok v otevřeném terénu a tím se vystavoval přímé střelbě .
Cyklisté v parku Janka Kráľa
Tady si dovolím ještě malou perličku ohledně tramvajové trati v Bratislavě. Ta je celá úzkorozchodná 1000mm (Praha má celosvětově nejrozšířenější rozchod 1435mm). V době totality se rozšířilo, že je to vlastně z důvodu toho, aby z Rakouska nemohli do
Bratislavy dostat imperialističtí psi kolejovými vozidly, tedy vlaky, protože i ty mají právě 1435mm. Pravý důvod je ale mnohem prozaičtější. Ve dvacátých letech nebyly peníze na přestavbu na 1435mm a tak to zůstalo tak jak je to dnes.
Neodpustím si ještě jeden malý vtípek. Bratislava je jediná Evropská metropole, kde není metro. Takže to vlastně není metropole, ale jen pole...
Letos jsme se rozhodli mimo jiné pro dovolenou pod stanem a na kolech. Připojili jsme se k našim kamarádům Katce, Ivovi a jejich dětem Danovi a Emilce. Oni byli na cestě ze Slovinska přes Itálii a my jeli přímo z ČR. Sraz jsme si dali nedaleko města Villach a to konkrétně u jezera Afritzer, u městečka Afritz am See.
Volba padla na kemp Bodner (mapa zde), ačkoliv z jejich internetových stránek toho mnoho nevyčtete. Pravda ale je, že v okolí je kempů poměrně dost na výběr, takže pokud by to
neklaplo tady, byla by šance jinde.
Plocha na ubytování je poměrně rozlehlá a tak půl na půl s karavany a obytnými vozy.
Prostoru tedy bylo dost a tak jsme neváhali.
Kemp byl celkem slušně vybaven, toalety a umývárny byly čisté a moderní a když pršelo, byly k dispozici i stoly a lavice kryté střechou. K dispozici je také stolní tenis a dětské hřiště.
Nevýhodou bylo, že se za teplou vodu platilo. €0,50 za natočení si vody na mytí nádobí a €0,50 - €1 za sprchu, podle délky sprchování. Při ranní a večerní hygieně ale tekla voda vlažná a tak se to dalo.
Za ubytování jsme platili oproti ostatním kempům relativně málo za dospělé osoby, ale zase to doženete jinde, a to například na odvozu odpadků nebo na návštěvnické taxe.
My platili za dospělého €4,80 , dítě €3, stan (místo) €4, turistická taxa (platí se pouze za dospělé osoby) €1,45 a odpad €1,30 a to vše za den. Suma sumárum rodina 2dospělí a dítě €23,80/noc. Jo a teplá voda viz. Výše.
V globálu jsme platili všude od €21 - €24. Na wi-fi víceméně až na výjimky zapomeňte.
Počasí nám tentokrát moc do karet nehrálo, ale v zásadě pršelo hlavně v noci a přes den se to vybralo. První den jsme se vydali ze Spittal an der Drau do Feistritz an der Drau. Cesta vede de facto stále podél řeky a je tedy celkem nenáročná a vhodná pro děti.
Teď je ten pravý čas zmínit něco také o řece a vlastně o celé cyklostezce, která je velmi populární. Řeka Dráva (německy Drau) pramení v Itálii a dále protéká Rakouskem, Slovinskem a Chorvatskem, částečně tvoří Chorvatsko-Maďarskou hranici a vlévá se do Dunaje. Její tok je dlouhý 720km. Podél jejího toku je vybudována cyklostezka, která je podle našich osobních zkušeností velmi pěkná.
Protože jsme nevěděli kolik toho vlastně děti zvládnou, zvolili jsme taktiku přesunu auty, vyrazili jsme na trasu a zhruba v 90% cesty se chlapi vraceli k autům a přesunuli je do domluvené destinace. Celkově ten den jsme ujeli 25 km. (chlapi pochopitelně více, když se vraceli zpět)
Je potřeba zdůraznit a připomenout, že jsme jeli v neděli, kdy především Německo dodržuje zavřené obchody o nedělích. Rakousko je na tom podobně, i když i zde je pravděpodobně silné lobby nadnárodních řetězců silnější než dříve a tak i v neděli v podstatě nebyl problém si nakoupit.
Vláda Nového Zélandu se rozhodla, že je čas skoncovat s vazbou na Spojené království a vyměnit vlajku , kterou si stejně většina lidí plete s tou Australskou.
Stávající symbol vlaje nad hlavním městem Wellingtonem od roku 1902, ale již o pět let později se Zéland osamostatnil, i když formálně je stále pod vládou Alžběty II.
Nacionalisté celou záležitost vidí jako příležitost zbavit se Union Jacku (co to je a jak vznikl si přečtete zde) a zvolit si symbol vlastní. Převažuje návrh zahrnující v sobě stříbrnou kapradinu, se kterou vystupuje na hrudi například jeden z nejúspěšnějších ragbyových teamů All Blacks.
Nakonec věděli jste, že pro Nový Zéland to nebude první změna, ale již čtvrtá? Toto jsou tři předchozí, a jaká bude další, na to si ještě chvilku počkáme.
, jsme vyrazli na nejbližší a nejdostupnější vrchol ze Starého Smokovca - Hrebienok (1285 m.n.m.)
a odnést si domů vzpomínku, na které se bude vyjímat Lomnický štít, pokud bude příznivé počasí. 
a plánů, co další den vzhledem k deštivé předpovědi.
. Je to proto, dříve, než byly nasazeny 
.
. Výroba značky potrvá 15 dní.
.
, kterou si stejně většina lidí plete s tou Australskou. 
