Prvni den byl trosku hekticky. Puvodne ( kdyz jsme kupovali letenky ) byl prilet do Osaky kolem 19:32 a nakonec jsme priletali v 21:52. Let byl v pohode – 3 hodiny ze Sydney do Cairns a dalsich 7 hodin do Osaky. Tentokrat jsme meli na JetStar kliku, priplatili jsme si za jidlo a letusky a letusaci byli sympataci a pekne jsme si s nekterymi pokecali. K jidlu jsme dostali na vyber ze tri jidel, typicke japonske, houbove testoviny a hovezi maso s bramborovou kasi. Ja jsem zvolila japonske, kdyz uz letim do Japonska a Misa si dal hovezi s kasi, pro pripad,ze japonske nebude nic moc. Japonske bylo fajn, az na to, ze nebylo teple.
Na Kansai jsme priletli s vyse uvedenym zpozdenim a trochu jsme se obavali, aby byl jeste nekdo na recepci hostelu, protoze zavirali v 11pm (pm=odpoledne, tj. 11pm=23:00) a jen z Kansai do Shin-Osaka je to hodina vlakem ( za ¥2400/osoba ), ktery nikde nestavi. My meli pred sebou jeste bezpecnostni kontrolou, vystavenim viz a museli jsme jeste zaridit Japan Rail Pass. Viza jsme dostali s platnosti 90 dnu, takze kdyz se rozhodneme zustat, neni problem .
Jeste nez jsme nastoupili do vlaku, stihli jsme se poradne zpotit, protoze venku byla pekelna vlhkost a skoro 30°C ve stinu ( a to v 9pm uz byl stin vsude ) a jeste jsme stihli koupit v automatu telefonni kartu za ¥1000 a zavolat do hostelu, kde slibili, ze na nas pockaji.
Do hostelu jsme dorazili tak, ze recepce byla jeste otevrena. Dali jsme sprchu ( sprcha je japonskeho stylu – sprchovani probiha v sede, a po omyti je moznost vlezt do horke lazne ) a po narocnem dni zalezli kazdy do sveho pokoje – protoze hostel ( stejne jako vetsina ubytovacich zarizeni v Japonsku ) ma ubytovani zvlast pro zeny a zvlast pro muze.
Protoze si Gabca zapomnela preridit mobil o hodinu zpet oproti casu v Sydney, vstala driv a kdyz zjistila, ze je jeste brzy, napsala prvni den naseho deniku.
Co se tyce Japoncu, jsou to velmi mili lide, slusni a ochotni vam poradit v jakekoliv situaci a kdyz sami nemluvi anglicky, klidne odchytnou nekoho dalsiho, kdo vam poradi.
A jeste poznamka k vlakove zastavce Shin-Osaka – v 23:11 jsme tu potkali snad 2x vic lidi, nez u nas v metru ve spicce.
Vody Pacifiku u vychodniho pobrezi Australie nejsou vhodne jen k vodnim radovankam a rybareni, ale i k poteseni se ze vzacne navstevy. Mimo tucnaku, tulenu a delfinu se tu kazdorocne ukazi i velryby.
Kazdy rok, mezi koncem kvetna a pocatkem srpna a od prostredku srpna do listopadu, okolo 6000 velryb migruje podel Australskeho pobrezi do oblasti Queenslandu rodit a krmit mladata. Sydney ma skvelou polohu k pozorovani jak zimni migrace ( konec kvetna - pocatek srpna ), tak i letni migrace ( polovina srpna - listopad ). Zustavaji zde s nimi, protoze jsou pro ne tyto vody relativne bezpecne. Potom se s nimi vraceji zpet k Antarktide. Jelikoz se velryby pohybuji tak blizko Sydney, v roce 2002 se stalo, ze keporkaci byli k videni dokonce pod Harbour Bridgem. ( v Australii byla posledni velryba ulovena v roce 1978 a zpracovana v pristavu Albany. Mesto Albany od te doby premenilo byvalou pobrezni velrybarskou stanici v Cheynes na renomovane stredisko pro pozorovani velryb s navstevnosti 1,3 milionu turistu rocne ).
Dne 05/07/2007 prijela na navstevu do Sydney americka letadlova lod USS Kitty Hawk ( CV-63 ).
Protoze ten den jsem zacinal brzy rano v praci, byla tentokrat na most vyslana rychla spojka - Gabina. Nutno dodat, ze se sveho ukolu zhostila nadmiru dobre. Nejen ze udelala spoustu dobrych fotek, ale vydrzela na moste asi pres 4 hodiny, az si ostraha mostu myslela, ze tam chce spachat nejaky teroristicky utok. Prijezd byl sice ocekavany, ale zdaleka to nebylo jako pri prijezdu QM2 a QE2. Tehdy byl totiz zaliv plny lodi a lodicek, ktere chtely privitat jejich prijezd. Protoze se ale nyni jednalo o prijezd vojenske lodi, navic ciziho statu, bylo vsechno jinak. Bezpecnost predevsim. Tedy byla do jiste miry omezena i lodni doprava, ale ne nijak dramaticky. Lod byla pri prijezdu "ozdobena" kolem dokola lodnim personalem a maximalnim poctem letadel na horni startovaci palube. Protoze letadlova lod neni nikdy sama, predchazel jejimu prijezdu jeste prijezd tri "mensich" lodi - USS Cowpens (CG-63), USS Juneau (LPD-10) a USS Tortuga (LSD-46).
USS Kitty Hawk ( oficialne jen CV-63 ) je je druhou lodi tohoto jmena v historii americkeho valecneho namornictva. Byla pojmenovana po meste na vychodnim pobrezi
USA, v jehoz blizkosti bratri Orwille a Wilbur Wrightove dne 17.12.1903 jako prvni na svete vzletli s motorovym letounem tezsim nez vzduch - dvouplosnikem Flyer. Jedna se o nejstarsi ( svoji tridy ) letadlovou lod americkeho namornictva - do cinne sluzby byla uvedena uz 29. dubna 1961. Diky generalni oprave v letech 1987-1991 v ramci programu prodlouzeni zivotnosti SLEP (Service Life Extension Programme ), pridala k puvodne tricetilete zivotnosti lodi dalsich 20 let. Od srpna 1998 je jejim domovskym pristavem Yokosuka v Japonsku, kde vystridala vyrazenou USS Independence ( CV-62 ). Pravdepodobne se jedna o jeji posledni navstevu v Sydney ( posledni navsteva byla v roce 2005 ), protoze bude brzy vyrazena z cinne sluzby. Do Sydney s sebou Kitty Hawk privezla cca 5.500 namorniku a spolu s ostatnimi lodemi okolo 7.000 namorniku.
Sydney Harbour Bridge je jeden z nejznamejsich symbolu Sydney a vubec cele Australie.
Sydney Harbour Bridge spojil Sydney CBD ( Central Business District ) se severnim pobrezim pristavu a byl otevren v roce 1932.
Vystavba mostu byla dokoncena v roce 1932 a naklady se vysplhaly az na 20 mil. australskych dolaru.
Je to nejvetsi a nejsirsi ocelovy obloukovy most na svete (ale ne nejdelsi). Delku pokoril New Yorksky most Bayonne, ktery je o 25 stop delsi a byl otevren o pouhe 4 mesice drive. Do roku 1967 to byla nejvyssi stavba v Sydney. Pri oslavach v Sydney, ( napriklad oslavy Noveho roku, nebo Olympijske hry ) dostane Harbour Bridge vzdy nejakou z hlavnich roli.
Most v datech:
28 cervence 1923: Polozen zakladni kamen
26. brezna 1925: Zakladni kameny jizni opery mostu
polozeny
26. rijna 1928: Zacala konstrukce hlavniho oblouku
26. listopadu 1929: Rekord v polozeni nejvetsi tonaze oceli v
jednom dni - 589 tun
19. srpna 1930: Hlavni oblouk se spojil
16. ledna 1932: Umisten posledni kamen do Pylonu mostu
My jsme nasi pout zapocali 8.dubna 2007 v Melbourne, kam jsme se ze Sydney dopravili letadlem. Protoze jsme meli vsechno domluveno tip top - byli jsme v mziku v centru a prebirali auto tentokrat od spolecnosti HERTZ. K nasemu prekvapeni to nebylo dohodnute male dvousedadlove prditko Toyota Yaris, ale foukli nam 4 sedadlovy hatchback Toyota Corolla 1.8, ktery mel najetych pouze necelych 3000 km. Po prevzeti vozidla jsme zapocali shanet neco k snedku. Bohuzel byl vsak svatek ( resp. velikonocni svatky jsou dva. pondeli a patek. Jenze oni tu maji nejaky divny system, kdy to slavi ( do dneska jsem ten system nepochopil )) a tak bylo v nedeli vsude zavreno a otevirali az v pondeli. No nakoupili jsme neco malo v malem kolonialu, jeste jsme poshaneli par letaku v informacich a vyrazili za dobrodruzstvim.
kdyz uz letim do Japonska a Misa si dal hovezi s kasi, pro pripad,ze japonske nebude nic moc. Japonske bylo fajn, az na to, ze nebylo teple.
Na Kansai jsme priletli s vyse uvedenym zpozdenim a trochu jsme se obavali, aby byl jeste nekdo na recepci hostelu, protoze zavirali v 11pm (pm=odpoledne, tj. 11pm=23:00) a jen z 
.
Jeste nez jsme nastoupili do vlaku, stihli jsme se poradne zpotit, protoze venku byla pekelna vlhkost a skoro 30°C ve stinu ( a to v 9pm uz byl stin vsude 
) a jeste jsme stihli koupit v automatu telefonni kartu za ¥1000 a zavolat do hostelu, kde slibili, ze na nas pockaji.
Antarktide. Jelikoz se velryby pohybuji tak blizko Sydney, v roce 2002 se stalo, ze keporkaci byli k videni dokonce pod Harbour Bridgem. ( v Australii byla posledni velryba ulovena v roce 1978 a zpracovana v pristavu 
Nutno dodat, ze se sveho ukolu zhostila nadmiru dobre. Nejen ze udelala spoustu dobrych fotek, ale vydrzela na moste asi pres 4 hodiny, az si ostraha mostu myslela, ze tam chce spachat nejaky teroristicky utok. 
