| |
CESTOVNÍ PŘÍBĚHY Články z cest Cestopisy, zážitky a praktické rady z našich cest po světě. Publikoval: HexaghonStředa, 06.01. 2016 - 12:00:5060668 čtenářů  Značka s vlastním motivem 2
Již v roce 2008 jsme psali článek Registrační značka s vlastním motivem? o tom, jak snadno a rychle si půjde od roku 2009 nechat udělat RZ, nebo chcete-li SPZ, prostě značku na přání, tak jako to jde naprosto bez problémů v Austrálii nebo jinde ve světě. Po neuvěřitelných průtazích ve sněmovně a neustálém handrkování o tom, kdo,
kdy, kde, jak a za kolik značky bude dělat, po šesti letech je to tu  .
Je to tedy nakonec i se spoustou změn, protože původní návrh zněl, že měnit půjdou pouze poslední 4 pole. Nakonec je ale všechno jinak.
Ale všechno pěkně popořádku.
 |
| foto Právo |
O značku lze požádat od 01/01/2016. Technicky ale až od 04/01, což je pondělí.
Poplatek je 5.000 Kč za kus, tedy pro motocykl je to 5.000 Kč. Auto má značky dvě, je to tedy za 10.000 Kč  . Výroba značky potrvá 15 dní.*EDIT (2026): Základní pravidla značek na přání zůstávají stejná. Žádost však dnes lze podat na kterémkoliv obecním úřadu obce s rozšířenou působností vykonávajícím agendu registrace vozidel, a to osobně, poštou, e-mailem nebo datovou schránkou. Poplatek zůstává 5 000 Kč za každou tabulku a vyřízení trvá zpravidla 15 dnů.
Zvolit si můžete 8 znaků (standardní značka jich má jen 7) na značce, přičemž podmínkou je jedna číslice. Jedná se ale jen o osobní automobil. Na motorku je to 7 znaků a na moped jen 5.
Co je zakázáno?
Jsou zakázána písmena G, CH, O, Q a W a to protože lze tato písmena zaměnit. Rovněž nelze použít speciální znaky jako #%@ diakritiku apod. A samozřejmě vulgarismy a slova podněcující rasovou nebo jinou nesnášenlivost. Na tato slova má úřad rovnou celý seznam. Například MARTIN01 je ok, FANTOMAS nikoliv. Zde je potřeba vyměnit O za nulu, tedy výsledek by byl FANT0MAS.
Publikoval: HexaghonPondělí, 21.12. 2015 - 16:01:373045 čtenářů  Balaton – moře našich rodičů
Balaton. Je tomu již 26 let od Sametové revoluce, kdy se mohlo naposledy vyrazit na dovolenou jen do socialistického bloku. Jezdilo se pouze ve spolupráci s turistickými nebo cestovními kancelářemi jako byly Čedok, Sportturist nebo třeba Rekrea. Cestovat na vlastní pěst po vlastní ose byl v podstatě nesmysl a pokud, tak jen po české domovině.
My jsme se letos rozhodli již pro třetí zahraniční dovolenou, po Turecku a Rakousku tentokrát s přáteli ze Slovenska, potažmo z Austrálie – Jankou, Markem a jejich dětmi Šimonem a Kubou. Plán byl až téměř do odjezdu značně mlhavý a tak jsme to měli jen rámcově, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a přes Rakousko domů. Jelikož jsme se v Rakousku poměrně dost namlsali na kola, a když Martínek ujel sám 40 km, brát je s sebou byla jasná volba.
Počátek cesty se datuje na 22. 8. 2015 na sobotu. Příjezd do Bratislavy byl v lehce odpoledních hodinách, kdy sice ubíhala cesta přes
 |
| Bunkr BS-8 |
Prahu celkem rozumně, ale s nově otevřeným tunelovým komplexem Blanka by to bylo jistě o mnoho plynulejší.
I když to na začátku nebylo v plánu, při zpětném pohledu se nemohu zbavit dojmu, že se ten výlet odehrával opravdu po stopách totality. Druhý den jsme si udělali v Bratislavě malý výlet na Obrannou linii Petržalky. Kluci vyrazili na kolech    a holky autem  . Celá linie byla postavena v letech 1935–1938 na obranu Československa před imperialisty ze západu. Byla podél slovensko-rakouské hranice až k hranici s Maďarskem. Díky dobrovolníkům se zachránilo několik funkčních bunkrů a my jsme jeden navštívili rovnou i s výkladem. Byl to bunkr BS-8.Zajímavostí bylo, že tyto bunkry byly otočeny týlem k nepříteli, a tím bylo znemožněno útočníkovi zaútočit přímo a musel tak realizovat útok v otevřeném terénu a tím se vystavoval přímé střelbě  .
 |
| My v parku Janka Kráľa |
Tady si dovolím ještě malou perličku ohledně tramvajové trati v Bratislavě. Ta je celá úzkorozchodná 1000 mm (Praha má celosvětově nejrozšířenější rozchod 1435 mm). V době totality se rozšířilo, že je to vlastně z důvodu toho, aby z Rakouska nemohli do
Bratislavy dostat imperialističtí psi kolejovými vozidly, tedy vlaky, protože i ty mají právě 1435 mm. Pravý důvod je ale mnohem prozaičtější. Ve dvacátých letech nebyly peníze na přestavbu na 1435 mm a tak to zůstalo tak jak je to dnes.
Neodpustím si ještě jeden malý vtípek. Bratislava je jediná evropská metropole, kde není metro. Takže to vlastně není metropole, ale jen pole... 
Publikoval: HexaghonPondělí, 14.09. 2015 - 15:23:483090 čtenářů 
Drávská cyklostezka - Drauradweg
Letos jsme se rozhodli mimo jiné pro dovolenou pod stanem a na kolech. Připojili jsme se k našim kamarádům Katce, Ivovi a jejich dětem Danovi a Emilce. Oni byli na cestě ze Slovinska přes Itálii a my jeli přímo z ČR. Sraz jsme si dali nedaleko města Villach, a to konkrétně u jezera Afritzer, u městečka Afritz am See.
Volba padla na kemp Bodner (mapa zde), ačkoliv z jejich internetových stránek toho mnoho nevyčtete. Pravda ale je, že v okolí je kempů poměrně dost na výběr, takže pokud by to 
neklaplo tady, byla by šance jinde.
Plocha na ubytování je poměrně rozlehlá a tak půl na půl s karavany a obytnými vozy.
Prostoru tedy bylo dost a tak jsme neváhali.
Kemp byl celkem slušně vybaven, toalety a umývárny byly čisté a moderní a když pršelo, byly k dispozici i stoly a lavice kryté střechou. K dispozici je také stolní tenis a dětské hřiště.
Nevýhodou bylo, že se za teplou vodu platilo. €0,50 za natočení si vody na mytí nádobí a €0,50 - €1 za sprchu, podle délky sprchování. Při ranní a večerní hygieně ale tekla voda vlažná a tak se to dalo.
Za ubytování jsme platili oproti ostatním kempům relativně málo za dospělé osoby, ale zase to doženete jinde, a to například na odvozu odpadků nebo na návštěvnické taxe.
My platili za dospělého €4,80, dítě €3, stan (místo) €4, turistická taxa (platí se pouze za dospělé osoby) €1,45 a odpad €1,30 a to vše za den. Suma sumárum rodina 2 dospělí a dítě €23,80/noc. Jo a teplá voda viz výše.
V globálu jsme platili všude od €21 - €24. Na Wi-Fi víceméně až na výjimky zapomeňte.
*EDIT (2026): Kemp Bodner v Afritz am See funguje i nadále. Uvedené ceny ubytování a služeb však odpovídají době naší návštěvy v roce 2015; aktuální ceny se samozřejmě změnily.
První den
Počasí nám tentokrát moc do karet nehrálo, ale v zásadě pršelo hlavně v noci a přes den se to vybralo. 
První den jsme se vydali ze Spittal an der Drau do Feistritz an der Drau. Cesta vede de facto stále podél řeky a je tedy celkem nenáročná a vhodná pro děti.
Teď je ten pravý čas zmínit něco také o řece a vlastně o celé cyklostezce, která je velmi populární. Řeka Dráva (německy Drau) pramení v Itálii a dále protéká Rakouskem, Slovinskem a Chorvatskem, částečně tvoří chorvatsko-maďarskou hranici a vlévá se do Dunaje. Její tok je dlouhý přibližně 720 km. Podél jejího toku je vybudována cyklostezka, která je podle našich osobních zkušeností velmi pěkná.
*EDIT (2026): Oficiální Drauradweg dnes měří 510 km a vede v sedmi etapových oblastech z Toblachu/Dobbiaca v Itálii přes Rakousko a Slovinsko až do chorvatského Varaždínu. Rakouská část stezky je dlouhodobě hodnocena jako jedna z nejkvalitnějších dálkových cyklotras v regionu.
Protože jsme nevěděli, kolik toho vlastně děti zvládnou, zvolili jsme taktiku přesunu auty, vyrazili jsme na trasu a zhruba v 90 % cesty se chlapi vraceli k autům a přesunuli je do domluvené destinace. Celkově ten den jsme ujeli 25 km. (chlapi pochopitelně více, když se vraceli zpět)
Je potřeba zdůraznit a připomenout, že jsme jeli v neděli, kdy především Německo dodržuje zavřené obchody o nedělích. Rakousko je na tom podobně, i když i zde je pravděpodobně silné lobby nadnárodních řetězců silnější než dříve a tak i v neděli v podstatě nebyl problém si nakoupit.
Publikoval: HexaghonÚterý, 08.09. 2015 - 01:19:332545 čtenářů Publikoval: HexaghonPondělí, 18.04. 2011 - 20:25:0611324 čtenářů  Srí Lanka 07.02. – 01.03.2011
Naše cesta začíná v Praze, kde si bookujeme cestu pro 3, přičemž jsou zamluvena pouze 2 sedadla a jedno místo na ležení  . No je to tak, že nemáme zamluvenou žádnou business třídu, ale přesto jeden z nás bude mít možnost ležet. Letíme s Emirates, která nám zajistila místa tak, abychom měli k dispozici tzv. bassinet, který budeme mít před sebou, uchycený k přepážce a mimo vzlet, přistání a turbulence v něm může miminko ležet. Takže super věc.
Ještě si nemůžu odpustit poznámku k Ruzyňskému letišti, které má někdy pocit, že je nejdůležitější na světě, mně to připomíná trochu letiště v australském Darwinu, kde je jedna runway a nikde ani noha. U nás jsou runwaye dvě, mrtvo je tam stejně a ty oraniště okolo, no mezinárodní letiště hadr  .
Kočárkem jsme mohli dojet až k bráně, kde jsme ho rozložili, oni ho zabalili do pytlů a super na tom všem bylo, že se kočárek nepočítal do celkové hmotnosti 30+30+10 kg. No ale nakonec jsme stejně takové hmotnosti nedosáhli, i když Martínek měl na svůj věk a velikost největší bagáž  .
Odlétáme v 15:50 z Ruzyně letadlem Airbus A330-200.
 |
| Gabika s Martínkem v bassinetu |
Cesta probíhala super, jen na začátku Martínek trochu pobrekával, protože dlouho seděl na klíně a nebavilo ho to, navíc jsme měli asi 10minutové zpoždění a tak ho to nebavilo tím spíš. Bassinet totiž dostanete až po vzletu. Na klíně je připoután přídavným pásem.
Přílet do Dubaje nebyl taky zrovna na čas, museli jsme kroužit nad městem, protože letiště bylo plné, takže jsme měli asi 45minutové zpoždění. Už v Dubaji, přestože jsme přiletěli kolem půlnoci místního času, tak při přechodu z letadla do klimatizované haly muselo být snad 30 stupňů. V hale už byly připraveny kočárky Emirates, takže nám nic nechybělo.
Za necelé 2 hodiny nám navazoval další let s Emirates do Colomba, letadlem Boeing 777-300.
Přílet byl opět kvůli silné letecké dopravě v Dubaji opožděn a do Colomba jsme dorazili asi o půl hodiny později.
Srí Lanka je od České republiky vzdálena o 4,5 hodiny napřed, mimo čas, kdy je u nás čas letní, to je pak „jen“ 3,5 hodinky. To je jak autem z Prahy do Bratislavy 
Protože jsme měli od Radiky a Honzy instrukce, kde se ptát na taxi, hned jsme po vyzvednutí zavazadel zamířili ke stánku TAXI naproti pobočce BOC – Bank of Ceylon. To je oficiální taxislužba po Srí Lance. Jinak je na letišti spousta „naháněčů“, kteří mají za úkol světem neprotřelé cestovatele odchytit a narvat je do dopravních prostředků, které jim náležitě vyprázdní šrajtofli. Přestože jsme byli informováni o tom, kolik má cesta stát, stála nakonec o 950 rupií více, než bylo avizováno. Nicméně se nejedná o nějakou mega částku v přepočtu, protože všechny částky je třeba dělit šesti, což je kurz mezi českou korunou a srílanskou rupií. Tedy €1 = 25 Kč = 150 rupií. Cesta z Kolomba do Kandy (ono to vlastně není Kandy, ale ještě několik desítek kilometrů vzdálené místo, ale píšu Kandy, protože to je asi takový nejbližší orientační bod) nakonec stála 6950 rupií + 200 rupií spropitné. Celkem na naše je to bratru 1200 Kč. Možná se to zdá dost, ale když si
 |
| Naše útočiště |
vezmete, že jedeme pomalu přes půl státu našíř, tak to zase není tak moc, protože u nás v taxíku zaplatíte litr a ještě nejste z letiště na Dejvické 
Protože jsme byli vyzbrojeni spoustou krámů, vymysleli pro nás celkem prostorný van. Všechno bylo ok do momentu, než jsme přišli na to, že v autě má bezpečnostní pás pouze řidič, který ho snad ani nepoužívá, protože po našem dotazu na pásy začali v autě zuřivě něco hledat No byli jsme tu trochu za exoty.
Když nenašli, povolali kombi Nissan. Celkem jsme se tam vešli, pásy to mělo a tak jsme vyrazili „k domovu“.
Přestože jsme měli v plánu na Srí Lance řídit, po prvních 200 metrech v místním taxíku jsem celkem změnil názor. Prvním poznatkem bylo, že i v hlavním městě chybí všude chodníky. Takže se všichni chodci courají, kde se dá. To by ještě tak nevadilo. Na silnici se jezdí vlevo. To by taky nevadilo, máme ze světa zkušenosti. Na silnicích se pohybují tuk-tuky, tříkolky, které známe z Thajska, ale i jiných asijských zemí, to je taky v pohodě. Ovšem styl jízdy je masakr. Silnice je široká tak akorát na 2 autobusy vedle sebe, ale co dokáží řidiči někdy narvat vedle sebe do šíře silnice, je opravdu obdivuhodné. Vesměs se jezdí uprostřed. Všude. Tuk-tuk je tu brán jako druhořadé vozidlo, které “leští”, takže se dostává mimo silnici jako první. Další, kteří jsou outsideři, jsou motorkáři. Sice mají větší drzost, protože se všude vejdou, ale mají malou tlačnou sílu a tím jsou taky mimo hru. Vyhrávají osobní vozidla a autobusy. Náklaďáky provozu spíše překážejí. Přes den vozidla nesvítí, dost možná ani v noci, ale co tu musí být vždycky funkční jsou blinkry a houkačka. Když vozidlo chce někoho předjet, dává blinkr, ale ne proto, aby informovalo někoho za sebou, co se bude dít, ale toho před sebou, přičemž zatroubí. Tím ten pomalejší vepředu zkontroluje cestu před sebou a pokud je možné předjetí dá stejný blinkr. Pokud volno není, nedává nic. Tato reakce ale nevypovídá o ničem, protože řidič vás třeba jen ignoruje. Prostě „no rules“ na silnici. Celá Srí Lanka má maximální rychlost 70 km/h, místy snížena na 50 km/h Většinou se ale na rychlost okolo padesátky ani nedostanete.
|
, kterou si stejně většina lidí plete s tou australskou. 
