Letos jsme se rozhodli mimo jiné pro dovolenou pod stanem a na kolech. Připojili jsme se k našim kamarádům Katce, Ivovi a jejich dětem Danovi a Emilce. Oni byli na cestě ze Slovinska přes Itálii a my jeli přímo z ČR. Sraz jsme si dali nedaleko města Villach a to konkrétně u jezera Afritzer, u městečka Afritz am See.
Volba padla na kemp Bodner (mapa zde), ačkoliv z jejich internetových stránek toho mnoho nevyčtete. Pravda ale je, že v okolí je kempů poměrně dost na výběr, takže pokud by to
neklaplo tady, byla by šance jinde.
Plocha na ubytování je poměrně rozlehlá a tak půl na půl s karavany a obytnými vozy.
Prostoru tedy bylo dost a tak jsme neváhali.
Kemp byl celkem slušně vybaven, toalety a umývárny byly čisté a moderní a když pršelo, byly k dispozici i stoly a lavice kryté střechou. K dispozici je také stolní tenis a dětské hřiště.
Nevýhodou bylo, že se za teplou vodu platilo. €0,50 za natočení si vody na mytí nádobí a €0,50 - €1 za sprchu, podle délky sprchování. Při ranní a večerní hygieně ale tekla voda vlažná a tak se to dalo.
Za ubytování jsme platili oproti ostatním kempům relativně málo za dospělé osoby, ale zase to doženete jinde, a to například na odvozu odpadků nebo na návštěvnické taxe.
My platili za dospělého €4,80 , dítě €3, stan (místo) €4, turistická taxa (platí se pouze za dospělé osoby) €1,45 a odpad €1,30 a to vše za den. Suma sumárum rodina 2dospělí a dítě €23,80/noc. Jo a teplá voda viz. Výše.
V globálu jsme platili všude od €21 - €24. Na wi-fi víceméně až na výjimky zapomeňte.
Počasí nám tentokrát moc do karet nehrálo, ale v zásadě pršelo hlavně v noci a přes den se to vybralo. První den jsme se vydali ze Spittal an der Drau do Feistritz an der Drau. Cesta vede de facto stále podél řeky a je tedy celkem nenáročná a vhodná pro děti.
Teď je ten pravý čas zmínit něco také o řece a vlastně o celé cyklostezce, která je velmi populární. Řeka Dráva (německy Drau) pramení v Itálii a dále protéká Rakouskem, Slovinskem a Chorvatskem, částečně tvoří Chorvatsko-Maďarskou hranici a vlévá se do Dunaje. Její tok je dlouhý 720km. Podél jejího toku je vybudována cyklostezka, která je podle našich osobních zkušeností velmi pěkná.
Protože jsme nevěděli kolik toho vlastně děti zvládnou, zvolili jsme taktiku přesunu auty, vyrazili jsme na trasu a zhruba v 90% cesty se chlapi vraceli k autům a přesunuli je do domluvené destinace. Celkově ten den jsme ujeli 25 km. (chlapi pochopitelně více, když se vraceli zpět)
Je potřeba zdůraznit a připomenout, že jsme jeli v neděli, kdy především Německo dodržuje zavřené obchody o nedělích. Rakousko je na tom podobně, i když i zde je pravděpodobně silné lobby nadnárodních řetězců silnější než dříve a tak i v neděli v podstatě nebyl problém si nakoupit.
Vláda Nového Zélandu se rozhodla, že je čas skoncovat s vazbou na Spojené království a vyměnit vlajku , kterou si stejně většina lidí plete s tou Australskou.
Stávající symbol vlaje nad hlavním městem Wellingtonem od roku 1902, ale již o pět let později se Zéland osamostatnil, i když formálně je stále pod vládou Alžběty II.
Nacionalisté celou záležitost vidí jako příležitost zbavit se Union Jacku (co to je a jak vznikl si přečtete zde) a zvolit si symbol vlastní. Převažuje návrh zahrnující v sobě stříbrnou kapradinu, se kterou vystupuje na hrudi například jeden z nejúspěšnějších ragbyových teamů All Blacks.
Nakonec věděli jste, že pro Nový Zéland to nebude první změna, ale již čtvrtá? Toto jsou tři předchozí, a jaká bude další, na to si ještě chvilku počkáme.
Naše cesta se začíná v Praze, kde si bookujeme cestu pro 3, přičemž jsou zamluvena pouze 2 sedadla a jedno místo na ležení . No je to tak, že nemáme zamluvenou žádnou Business třídu, ale přesto jeden z nás bude mít možnost ležet. Letíme s Emirates, která nám zajistila místa tak, abychom měli k dispozici tzv. bassinet, který budeme mít před sebou, uchycený k přepážce a mimo vzletu, přistání a turbulencí v něm může miminko ležet. Takže super věc.
Ještě si nemůžu odpustit poznámku k Ruzyňskému letišti, které má někdy pocit, že je nejdůležitější na světě, mě to připomíná trochu letiště v Australském Darwinu, kde je jedna runway a nikde ani noha. U nás jsou runwaye 2, mrtvo je tam stejně a ty oraniště okolo, no mezinárodní letiště hadr .
Kočárkem jsme mohli dojet až k bráně, kde jsme ho rozložili, oni ho zabalili do pytlů a super na tom všem bylo, že se kočárek nepočítal do celkové hmotnosti 30+30+10 kg. No ale nakonec jsme stejně takovou hmotnost nedosáhli, i když Martínek měl na svůj věk a velikost největší bagáž .
Odlétáme v 15:50 z Ruzyně letadlem Airbus A330-200.
Gabika s Martínkem v bassinetu
Cesta probíhala super, jen na začátku Martínek trochu pobrekával, protože dlouho seděl na klíně a nebavilo ho to, navíc jsme měli asi 10min zpoždění a tak ho to nebavilo tím spíš. Bassinet totiž dostanete až po vzletu. Na klíně je připoután přídavným pásem.
Přílet do Dubaje nebyl taky zrovna na čas, museli jsme kroužit nad městem, protože letiště bylo plné, takže jsme měli asi 45min zpoždění. Už v Dubaji, přestože jsme přiletěli kolem půlnoci místního času, tak při přechodu z letadla do klimatizované haly muselo být snad 30 stupňů. V hale už byly připraveny kočárky Emirates, takže nám nic nechybělo.
Za necelé 2 hodiny nám navazoval další let s Emirates do Colombo, letadlem Boeing 777-300.
Přílet byl opět kvůli silné letecké dopravě v Dubaji opožděn a do Colomba jsme dorazili asi o půl hodiny později.
Srí Lanka je od České Republiky vzdálena o 4,5 hodin napřed, mimo čas, kdy je u nás čas letní, to je pak „jen“ 3,5 hodinky. To je jak autem z Prahy do Bratislavy
Protože jsme měli od Radiky a Honzy instrukce, kde se ptát na taxi, hned jsme po vyzvednutí zavazadel zamířili ke stánku TAXI naproti pobočce BOC – Bank Of Ceylon. To je oficiální taxislužba po Srí Lance. Jinak je na letišti spousta „naháněčů“, kteří mají za úkol světem neprotřelé cestovatele odchytit a narvat je do dopravních prostředků, které jim náležitě vyprázdní šrajtofli. Přestože jsme byli informování o tom, kolik má cesta stát, stála nakonec o 950 rupií více, než bylo avizováno. Nicméně se nejedná o nějakou mega částku v přepočtu, protože všechny částky je třeba dělit šesti, což je kurs mezi českou korunou a Srí Lanskou rupií. Tedy €1 = 25 Kč = 150 rupií. Cesta z Kolomba do Kandy (ono to vlastně není Kandy, ale ještě několik desítek vzdálené místo, ale píšu Kandy, protože to je asi takový nejbližší orientační bod) nakonec stála 6950 rupií + 200 rupií spropitné. Celkem na naše je to bratru 1200 Kč. Možná se to zdá dost, ale když si
Naše útočiště
vezmete, že jedeme pomalu přes půl státu našíř, tak to zase není tak moc, protože u nás v taxíku zaplatíte litr a ještě nejste z letiště na Dejvické
Protože jsme byli vyzbrojeni spoustou krámů, vymysleli pro nás celkem prostorný van. Všechno bylo ok do momentu, než jsme přišli na to, že v autě má bezpečnostní pás pouze řidič, který ho snad ani nepoužívá, protože po našem dotazu na pásy, začali v autě zuřivě něco hledat No byli jsme tu trochu za exoty.
Když nenašli, povolali kombi Nissan. Celkem jsme se tam vešli, pásy to mělo a tak jsme vyrazili „k domovu“.
Přestože jsme měli v plánu na Srí Lance řídit, po prvních 200 metrech v místním taxíku jsem celkem změnil názor. Prvním poznatkem bylo, že i v hlavním městě chybí všude chodníky. Takže se všichni chodci courají, kde se dá. To by ještě tak nevadilo. Na silnici se jezdí vlevo. To by taky nevadilo, máme ze světa zkušenosti. Na silnicích se pohybují Tuk Tuky , tříkolky, které známe z Thajska, ale i jiných asijských zemí, to je taky v pohodě. Ovšem styl jízdy je masakr. Silnice je široká tak akorát na 2 autobusy vedle sebe, ale co dokáží řidiči někdy narvat vedle sebe do šíře silnice, je opravdu obdivuhodné. Vesměs se jezdí uprostřed. Všude. Tuk tuk je tu brán jako druhořadé vozidlo, které “leští”, takže se dostává mimo silnici jako první. Další, kteří jsou outsideři, jsou motorkáři. Sice mají větší drzost, protože se všude vejdou, ale mají malou tlačnou sílu a tím jsou taky mimo hru. Vyhrávají osobní vozidla a autobusy. Náklaďáky provozu spíše překážejí. Přes den vozidla nesvítí, dost možná ani v noci, ale co tu musí být vždycky funkční jsou blinkry a houkačka. Když vozidlo chce někoho předjet, dává blinkr, ale ne proto, aby informovalo někoho za sebou, co se bude dít, ale toho před sebou, přičemž zatroubí. Tím ten pomalejší vepředu zkontroluje cestu před sebou a pokud je možné předjetí dá stejný blinkr. Pokud volno není, nedává nic. Tato reakce ale nevypovídá o ničem protože řidič vás třeba jen ignoruje. Prostě „no rules“ na silnici. Celá Srí Lanka má maximální rychlost 70km/hod., místy snížena na 50km/hod. Většinou se ale na rychlost okolo padesátky ani nedostanete.
Kratce po nasem navratu domu, jsme se rozhodli navstivit moji sestricku, ktera zije uz nekolik let v Anglii. Rozhodli se pro Manchester, ktery se naleza zhruba v polovine ostrova.
Samotny Manchester je byvale prumyslove centrum Anglie. Na kazdem rohu tu pomalu narazite na nejakou byvalou tovarnu nebo alespon tovarni halu. To se ale postupem casu meni a tak se ted Manchester stava centrem umeni a obchodu. Samotne mesto je je rozlohou (cca 116 km2) asi ctvrtinova oproti Praze (496 km2)
Před Hard Rock Café Manchester
a tak nebyl celkem problem probehnout ta nejzajimavejsi mista v Manchesteru.
Oblast Velkeho Manchesteru zahrnuje mimo samotneho Manchesteru i ctvrte jako Trafford, Wigan, Salford, Tameside, Bolton, Bury, Oldham, Stockport nebo Rochdale.
Mesto je samozrejme proslavene dvema fotbalovymi kluby, Manchester United a Manchester City, kriketovym klubem Lancashire County Cricket Club a poradanim 17 her Commowealthu roku 2002. (Co je to Commonwealth se dozvite zde)
Centrum mesta je zarazene na seznam pamatek chranenych UNESCO a je pozoruhodne pro svou polohu pobliz kanalu a mlynu, ktere zaznamenaly nejvetsi rozvoj v 19.stoleti.
Tak jsme taky konecne vyrazili do blizkeho Maritime Museum ( Namorni muzeum ). Pocasi nebylo nic moc a tak se to na prohlidku muzea celkem hodilo.
Jak se k muzeu dostanete, kliknete zde. Pro mapu muzea, kliknete zde (PDF 0,2 MB).
Vyrazili jsme s Danielem a Markem s Jankou, kteri se vratili ze sveho putovani po Japonsku, ktere, nebojim se rici, absolvovali temer v nasich slepejich.
Do samotneho muzea je vstup ZDARMA a plati se pouze vstup na lodi, ktere jsou soucasti muzea ( nikoliv vsak vnitrni expozice ).
Lodi jsou kolem muzea k dispozici hned ctyri. Bitevni HMAS Vampire D-11, ponorka HMAS Onslow S-60, replika lodi HMB Endevour, a plachetnice James Craig.
Jelikoz bylo malo casu ( lode zaviraji driv, nez muzeum ), vyrazili jsme rovnou na palubu. Tedy lepe receno na paluby, protoze jsme si zakoupili listek ( tzv. Navy Ticket ) na bitevni lod a ponorku za $18 osoba ( po studentske sleve za $9 ).
K dispozici jsou i dalsi listky, za $30 tzv. Big Ticket, ktery vas opravnuje ke vstupu na vsechny ctyri vyse uvedene lode, nebo samostatne listky na Endevour ($15) nebo James Craig ($10).
Připojili jsme se k našim kamarádům Katce, Ivovi a jejich dětem Danovi a Emilce. Oni byli na cestě ze Slovinska přes Itálii a my jeli přímo z ČR. Sraz jsme si dali nedaleko města Villach a to konkrétně u jezera Afritzer, u městečka Afritz am See. 
, kterou si stejně většina lidí plete s tou Australskou. 
. No je to tak, že nemáme zamluvenou žádnou Business třídu, ale přesto jeden z nás bude mít možnost ležet. Letíme s 
.
.
Oblast Velkeho Manchesteru zahrnuje mimo samotneho Manchesteru i ctvrte jako Trafford, Wigan, Salford, Tameside, Bolton, Bury, Oldham, Stockport nebo Rochdale.
Mesto je samozrejme proslavene dvema fotbalovymi kluby, 
.
).
