Japonskou menou je japonsky YEN - ¥. ( JPY ) ( ve skutecnosti je YEN oznacen dvema vodorovnymi carkami pres znak Ypsilon, bohuzel vsak neni mozne do tohoto textu tento znak vlozit - pozn.aut. )
Mince jsou v hodnotach ¥1, ¥5, ¥10, ¥100, ¥500 a bankovky v hodnotach ¥1000, ¥5000 a ¥10000 ( muzete se pry setkat i s ¥2000, ale vypada to, ze ta se z obehu spise stahuje )
Cestovni seky v jenech a dolarech jsou akceptovany ve vsech vetsich hotelech a bankach. Vymena cizi meny a cestovnich seku vsak muze chvili trvat.
Japonsko je vicemene zemi hotovosti. Pokud nemate hotovost, muzete mit smulu. S kreditni kartou, prestoze je to Visa nebo EC/MC nemusite vsude uspet. Vetsina obchodniku, restauraci nebo ubytovani preferuje pouze hotovost. Proto doporucujeme mit vzdy dostatek hotovosti pro pripad, ze se stane neco neocekavaneho, a kreditku mit pouze jako zalohu. Ne vsechny bankomaty prijimaji zahranicni platebni karty a tak vzdy zkontrolujte prislusna loga na bankomatu. Vrele muzeme doporucit Convenience Store 7Eleven, kde lze pouzit karty VISA i EC/MC. Pokud jste drzitelem karty VISA Electron, pripadne EC/MC Electronic ( nebo jeste hur – Maestro ) radeji na ne rychle zapomente. V zahranici s nimi rozhodne neuspejete. ( vcetne Australie a Noveho Zelandu ). Z doslechu vime, ze pro kreditni karty jsou k dispozici vhodne i bankomaty u banky Citybank a na poštách. Bankomaty jsou oznaceny pismeny ATM ( Automatic Teller Machine )
Protoze na dnesni den mame naplanovanu delsi trasu, mame Sinkansen HIKARI zarezervovan jiz na 8:06 ( v Nagoya se musi prestupovat na “courak” HIDA, ktery se dokaze “courat” i 120km/hod. ) a vyrazime smer Takayama. Mesto Takayama je pokladnici japonske historie. Staroveke ctvrti s drevenymi domy, sintoistickymi a budhistickymi svatynemi z obdobi Edo jsou chloubou mesta a prenesou vas v case do obdobi japonskych Sogunu. Ubytovani dnes vecer mame v Youth hostelu Hida Takayama ( ¥ 3885/osoba, Japanese style ) ( z nadrazi asi 5min autobusem (¥100/osoba) a pak 5 minut pesky ). Ten se nachazi v prestavene svatyni, ktera lezi pobliz Higashiyama walking course a je zde v tesne blizkosti Youth hostelu k videni hned nekolik posvatnych chramu z obdobi Edo, jako napriklad chramy Kyushoji, Eikyoin, Unryuji, Sogenji, Tenshoji a mnohe dalsi. Nedaleko vlakove zastavky jsme navstivili Hida-Kokubunji Temple s jeho tripatrovou pagodou, a rano muzete navstivit Morning market, ktery je otevren kazdy den od 7:00 do 12:00. Zde lze koupit zeleninu a ovoce od mistnich farmaru. Temer v kazde ulicce narazite na stare soukrome domy, ktere jsou velmi pekne udrzovane, nektere s minipred zahradkou (mnohdy tvorenou nekolika kvetinaci s bonsajemi a kvetinami), ktere rozhodne stoji za fotografii. Rovnez jsme nezapomneli ochutnat mistni specialitu – opekane ryzove testicko potrene sojovou omackou, ve forme kulicek napichanych na spejli. ( ¥70/spejle ). Na veceri jsme zasli do restaurace Suzuya. Meli jsme mimochodem problem najit otevrenou restauraci, ale to jenom diky tomu, ze vetsina restauraci tu je otevrena od rana do 2pm a pak maji pauzu a oteviraji zase az v 5pm. My jsme poprve prisli bohuzel behem jejich pauzy. Jelikoz jsme meli jeste asi hodinu casu do otevreni restaurace, courali po ulickach Takayamy a cirou nahodou narazili na obchudek s alkoholem, kde prodavali i miniatury, tak jsme obohatili nasi sbirku o dalsich sedm kousku. V restauraci Suzuya disponovali i anglickym menu (a nejen to, ale i personal rozumnel a hlavne i mluvil anglicky) a pozdeji jsme si vsimli, ze je to jedna z restauraci doporucena v pruvodci Lonely Planet. Dali jsme si tradicni japonske menu, ale nutno dodat, ze bylo na stole vic nadobi, nez potravin ( ceny se pohybuji od ¥1200 - ¥4000, zalezi na vybranem jidle ). Jedno z nami vybranych jidel jsme si sami museli pripravit na varici, ktery byl schovan uprostred stolu. Cestou domu jsme si udelali hezkou prochazku nocni Takayamou a udelali jeste par nocnich fotek, i kdyz vetsina chramu v okoli nebyla moc dobre nasvetlena.
Vecer v ubytovani nezbyvalo nic jineho, nez se umyt, pomodlit a spat.
Prvni den byl trosku hekticky. Puvodne ( kdyz jsme kupovali letenky ) byl prilet do Osaky kolem 19:32 a nakonec jsme priletali v 21:52. Let byl v pohode – 3 hodiny ze Sydney do Cairns a dalsich 7 hodin do Osaky. Tentokrat jsme meli na JetStar kliku, priplatili jsme si za jidlo a letusky a letusaci byli sympataci a pekne jsme si s nekterymi pokecali. K jidlu jsme dostali na vyber ze tri jidel, typicke japonske, houbove testoviny a hovezi maso s bramborovou kasi. Ja jsem zvolila japonske, kdyz uz letim do Japonska a Misa si dal hovezi s kasi, pro pripad,ze japonske nebude nic moc. Japonske bylo fajn, az na to, ze nebylo teple.
Na Kansai jsme priletli s vyse uvedenym zpozdenim a trochu jsme se obavali, aby byl jeste nekdo na recepci hostelu, protoze zavirali v 11pm (pm=odpoledne, tj. 11pm=23:00) a jen z Kansai do Shin-Osaka je to hodina vlakem ( za ¥2400/osoba ), ktery nikde nestavi. My meli pred sebou jeste bezpecnostni kontrolou, vystavenim viz a museli jsme jeste zaridit Japan Rail Pass. Viza jsme dostali s platnosti 90 dnu, takze kdyz se rozhodneme zustat, neni problem .
Jeste nez jsme nastoupili do vlaku, stihli jsme se poradne zpotit, protoze venku byla pekelna vlhkost a skoro 30°C ve stinu ( a to v 9pm uz byl stin vsude ) a jeste jsme stihli koupit v automatu telefonni kartu za ¥1000 a zavolat do hostelu, kde slibili, ze na nas pockaji.
Do hostelu jsme dorazili tak, ze recepce byla jeste otevrena. Dali jsme sprchu ( sprcha je japonskeho stylu – sprchovani probiha v sede, a po omyti je moznost vlezt do horke lazne ) a po narocnem dni zalezli kazdy do sveho pokoje – protoze hostel ( stejne jako vetsina ubytovacich zarizeni v Japonsku ) ma ubytovani zvlast pro zeny a zvlast pro muze.
Protoze si Gabca zapomnela preridit mobil o hodinu zpet oproti casu v Sydney, vstala driv a kdyz zjistila, ze je jeste brzy, napsala prvni den naseho deniku.
Co se tyce Japoncu, jsou to velmi mili lide, slusni a ochotni vam poradit v jakekoliv situaci a kdyz sami nemluvi anglicky, klidne odchytnou nekoho dalsiho, kdo vam poradi.
A jeste poznamka k vlakove zastavce Shin-Osaka – v 23:11 jsme tu potkali snad 2x vic lidi, nez u nas v metru ve spicce.
Vody Pacifiku u vychodniho pobrezi Australie nejsou vhodne jen k vodnim radovankam a rybareni, ale i k poteseni se ze vzacne navstevy. Mimo tucnaku, tulenu a delfinu se tu kazdorocne ukazi i velryby.
Kazdy rok, mezi koncem kvetna a pocatkem srpna a od prostredku srpna do listopadu, okolo 6000 velryb migruje podel Australskeho pobrezi do oblasti Queenslandu rodit a krmit mladata. Sydney ma skvelou polohu k pozorovani jak zimni migrace ( konec kvetna - pocatek srpna ), tak i letni migrace ( polovina srpna - listopad ). Zustavaji zde s nimi, protoze jsou pro ne tyto vody relativne bezpecne. Potom se s nimi vraceji zpet k Antarktide. Jelikoz se velryby pohybuji tak blizko Sydney, v roce 2002 se stalo, ze keporkaci byli k videni dokonce pod Harbour Bridgem. ( v Australii byla posledni velryba ulovena v roce 1978 a zpracovana v pristavu Albany. Mesto Albany od te doby premenilo byvalou pobrezni velrybarskou stanici v Cheynes na renomovane stredisko pro pozorovani velryb s navstevnosti 1,3 milionu turistu rocne ).
Dne 05/07/2007 prijela na navstevu do Sydney americka letadlova lod USS Kitty Hawk ( CV-63 ).
Protoze ten den jsem zacinal brzy rano v praci, byla tentokrat na most vyslana rychla spojka - Gabina. Nutno dodat, ze se sveho ukolu zhostila nadmiru dobre. Nejen ze udelala spoustu dobrych fotek, ale vydrzela na moste asi pres 4 hodiny, az si ostraha mostu myslela, ze tam chce spachat nejaky teroristicky utok. Prijezd byl sice ocekavany, ale zdaleka to nebylo jako pri prijezdu QM2 a QE2. Tehdy byl totiz zaliv plny lodi a lodicek, ktere chtely privitat jejich prijezd. Protoze se ale nyni jednalo o prijezd vojenske lodi, navic ciziho statu, bylo vsechno jinak. Bezpecnost predevsim. Tedy byla do jiste miry omezena i lodni doprava, ale ne nijak dramaticky. Lod byla pri prijezdu "ozdobena" kolem dokola lodnim personalem a maximalnim poctem letadel na horni startovaci palube. Protoze letadlova lod neni nikdy sama, predchazel jejimu prijezdu jeste prijezd tri "mensich" lodi - USS Cowpens (CG-63), USS Juneau (LPD-10) a USS Tortuga (LSD-46).
USS Kitty Hawk ( oficialne jen CV-63 ) je je druhou lodi tohoto jmena v historii americkeho valecneho namornictva. Byla pojmenovana po meste na vychodnim pobrezi
USA, v jehoz blizkosti bratri Orwille a Wilbur Wrightove dne 17.12.1903 jako prvni na svete vzletli s motorovym letounem tezsim nez vzduch - dvouplosnikem Flyer. Jedna se o nejstarsi ( svoji tridy ) letadlovou lod americkeho namornictva - do cinne sluzby byla uvedena uz 29. dubna 1961. Diky generalni oprave v letech 1987-1991 v ramci programu prodlouzeni zivotnosti SLEP (Service Life Extension Programme ), pridala k puvodne tricetilete zivotnosti lodi dalsich 20 let. Od srpna 1998 je jejim domovskym pristavem Yokosuka v Japonsku, kde vystridala vyrazenou USS Independence ( CV-62 ). Pravdepodobne se jedna o jeji posledni navstevu v Sydney ( posledni navsteva byla v roce 2005 ), protoze bude brzy vyrazena z cinne sluzby. Do Sydney s sebou Kitty Hawk privezla cca 5.500 namorniku a spolu s ostatnimi lodemi okolo 7.000 namorniku.
a bankovky v hodnotach ¥1000, ¥5000 a ¥10000 ( muzete se pry setkat i s ¥2000, ale vypada to, ze ta se z obehu spise stahuje )
Cestovni seky v jenech a dolarech jsou akceptovany ve vsech vetsich hotelech a bankach. Vymena cizi meny a cestovnich seku vsak muze chvili trvat.
) a vyrazime smer Takayama. Mesto Takayama je pokladnici japonske historie. Staroveke ctvrti s drevenymi domy, sintoistickymi a budhistickymi svatynemi z obdobi Edo jsou chloubou mesta a prenesou vas v case do obdobi japonskych Sogunu. Ubytovani dnes vecer mame v Youth hostelu Hida Takayama ( ¥ 3885/osoba, Japanese style ) ( z nadrazi asi 5min autobusem (¥100/osoba) a pak 5 minut pesky ). Ten se nachazi v prestavene svatyni, ktera lezi pobliz Higashiyama walking course a je zde v tesne blizkosti Youth hostelu k videni hned nekolik posvatnych chramu z obdobi Edo, jako napriklad chramy Kyushoji, Eikyoin, 
kdyz uz letim do Japonska a Misa si dal hovezi s kasi, pro pripad,ze japonske nebude nic moc. Japonske bylo fajn, az na to, ze nebylo teple.
Na Kansai jsme priletli s vyse uvedenym zpozdenim a trochu jsme se obavali, aby byl jeste nekdo na recepci hostelu, protoze zavirali v 11pm (pm=odpoledne, tj. 11pm=23:00) a jen z 
.
Jeste nez jsme nastoupili do vlaku, stihli jsme se poradne zpotit, protoze venku byla pekelna vlhkost a skoro 30°C ve stinu ( a to v 9pm uz byl stin vsude 
) a jeste jsme stihli koupit v automatu telefonni kartu za ¥1000 a zavolat do hostelu, kde slibili, ze na nas pockaji.
Antarktide. Jelikoz se velryby pohybuji tak blizko Sydney, v roce 2002 se stalo, ze keporkaci byli k videni dokonce pod Harbour Bridgem. ( v Australii byla posledni velryba ulovena v roce 1978 a zpracovana v pristavu 
Nutno dodat, ze se sveho ukolu zhostila nadmiru dobre. Nejen ze udelala spoustu dobrych fotek, ale vydrzela na moste asi pres 4 hodiny, az si ostraha mostu myslela, ze tam chce spachat nejaky teroristicky utok. 
