Nedele 22/06/2008 – ODLET
Zaciname jako obvykle, odjezdem na letiste, kde musime byt pri mezinarodnim spoji jiz 2 hodiny predem. Stihame to v pohode, ale odlet se nakonec o 40 minut zpozduje, protoze je pry zacpa. Snad jen na ranveji. . Na letiste v Nadi ( vyslovuje se Nandi a lze to tak najit i v nekterych mapach ) dosedame po 4 hodinach letu. Na letisti vladne zrejme vysoka nemocnost, protoze ze sesti prepazek jely jen 3 a z toho jedna odbavovala jen cestujici s detmi. Snazil jsem se chovat jako nevycvalany harant , ale nepomohlo to . Navic jsme se sesli ve stejny cas s letadlem z Noveho Zelandu, takze jsme si vystali docela peknou frontu. Nastesti to na prepazce byla jen otazka razitka. Zasli jsme do kancelare Awesome Adventures, kde jsme dostali prvni info a ze na nas ridic uz ceka. Sice se nas ptala zda mame voucher ( poukaz ) a my ho nemeli, ale tehdy jsme tomu neprikladali zadnou velkou vahu.
Prvni ubytovani jsme meli v Nadi Bay hotelu. Celkem blizko letiste, letadla priletaji v podstate hned za plotem . Mame pekny pokoj v Parrot (papoušcí) sekci. Davame si obed, Gabca hned zkousi mistni specialitu Kokoda, je to neco na zpusob rybiho salatu a je to docela prima.
Hotel ma k dispozici 2 bazeny, 2 restaurace a je pomerne rozlehly. Po jidle jsme vyrazili do mesta za $10 tam i zpet, pochybnou taxi sluzbou. Jak se ukazalo, nedele na navstevu mesta nebyla vubec idealni, vsechno bylo zavreno.
Prohledli jsme si alespon Indicky chram ( 14 let stary, FJ$3.50 ) na konci hlavni ulice (v podstate centra mesta) a jelo se zpatky. Vecerime opet v hotelove restauraci.
Je jeste nekolik veci, ktere mame, nebo jsme meli v planu stihnout, nez Sydney opustime. Jednou z nich byla i navsteva baru s nazvem Minus 5.
Proto jsme se domluvili a vyrazili. Situace se trochu zkomplikovala, protoze lod na ktere mela Janka smenu, mela zpozdeni nejakych 40 minut a protoze Marek musel do prace odpoledne, sli jsme nakonec jen 3.
Baru Minus 5 je na svete jen nekolik. Dva jsou v Australii (v Sydney a na Gold Coast), dva jsou i na Novem Zelandu (v Auclandu a Christchurch), jeden v Portugalsku a jeden v Las Vegas. Na navstevu jsme meli spadeno uz pri nasi navsteve Noveho Zelandu, ale rikali jsme si, proc ho nenavstivit v Sydney, kdyz to mame pratkicky u nosu.
Bar ma pomerne zajimavou polohu, sidli na nabrezi na promenade, kudy denne projdou stovky turistu, smerujici k budove Sydney Opera House.
Pred vstupem do baru dostanete prislusne pouceni o tom, co se smi ( napriklad pit vodku do bezvedomi ) nebo nesmi ( nepijte vodu z fontanky, je v ni nemrznouci pripravek ).
Trochu predmuva: Tento vylet se uskutecnil pred mnoha a mnoha lety…. Tak a ted trochu vazne, je pravda, ze se tato akce uskutecnila jiz 14/05/2006 v sestave Misa, Gabika, Janka, Marek a Katka, nekolik tydnu pred nasi spolecnou cestou do Northern Territory. Doufam, ze i tento clanek ( stejne jako nase putovani Australii ) pripomene skupine cestovatelu, jak nas jednodenni vylet vypadal. Protoze z tohoto vyletu neexistuje zadny zapis, musite spolehat na verohodnost me pameti.
Do hlavniho mesta Australie, Canberry, jsme vyrazeli relativne brzy po ranu. Jelikoz cesta autobusem spolecnosti Greyhound trva ze Sydney prumerne 3,5 hodiny a my jsme chteli z Canberry neco videt.
Canberra jako hlavni mesto vzniklo vlastne na zaklade sporu. Australane se totiz nemohli dohodnout roku 1901 na hlavnim meste. Ve hre totiz byla dve nejvetsi mesta, Sydney a Melbourne. Proto se roku 1908 politici dohodli na vzniku noveho mesta, nazvaneho Canberra, coz v reci aborigincu znamena “Misto setkavani”. To ze je mesto umele vytvoreno prakticky na “zelene louce” architektum umoznovalo naprosto volnou ruku ve veskerem planovani. Tedy myslim tim, ze nebyli limitovani mistem.
Mesto je vzdaleno od Sydney nejakych 180km a 650km od Melbourne. Mesto je sidlem vlady a parlamentu, spousty ambasad nejruznejsich zemi sveta, Vrchniho soudu, Narodni galerie Australie nebo treba Narodniho muzea Australie.
Protoze nas pobyt u protinozcu se pomalu chyli ke svemu zaveru ( zda to bude jak se rika “nafurt” ukaze az cas ), dohodli jsme se s Markem a Jankou na caste za ocean. Celkem tomu predchazelo jeste spousta casu, kde jsme domlouvali podrobnosti cesty atp. Protoze zadost o viza do USA neni zadna sranda, vsechno jsme si peclive pripravili. Sice nas vsichni znami ( a znami nasich nebo jejich znamych ) od zadosti odrazovali, protoze se pry jen ukazeme ve dverich, zamavame ceskym pasem a muzeme se otocit a pripravit na odchod.
Nenechali jsme se ale odradit, o schuzku jsme pozadali. Od 11.zari se totiz zavedly schuzky, na ktere ten ci onen urednik posuzuje "silne vazby" k vasi domovine.
Tak jsme si konecne udelali cas na akci, na kterou jsem se uz dlouho tesil. Vyrazili jsme do Olympijskeho parku, kde se roku 2000 konaly letni hry. Mimochodem byli to vubec prvni hry, kdy olympijsky ohen horel mimo hlavni stadion. Horel na zvlastnim disku, ktery byl soucasne i fontanou, viz. fotografie nize.
V parku uz jsme byli v lete ( tedy v australskem lete ) 25.prosince 2005, jak se tady rika na Boxing day ( i kdyz se zadny box nekona ). No a protoze byl statni svatek, nebylo siroko daleko ani zivacka. Jen my. Meli jsme spoustu casu, a tak jsme si vklidu vsechno prohledli. Vedro tehdy bylo nesnesitelne, myslim nejakych 36°C.
Tentokrat to bylo ale trochu jinak. Sesli jsme se s nasi partou Jankou, Markem, Danielem a ja s Gabcou na zastavce metro-vlaku Town Hall jiz dopoledne a vyrazilo se. Cesta z mesta trva asi 20 minut, a ve stanici Lidcombe ( kde je mimochodem Slovensky Katolicky kostel ) se musi prestupovat na tzv. Sprinter vlak. Nevim kde ten vlak prisel na tohle jmeno, ale tomu co jsme spatrili to zdaleka neodpovidalo. Vlak nejen, ze nejel z nazvu vyplyvajici rychlosti , ale na vetsine mist ve vagonu to vypadalo, ze vlak svazi odpadky z dalekeho sirokeho okoli, pricemz prostredi jeste dotvarelo graffiti, vsech moznych tvaru a barev, takze kultura za 500.
Po nejakych sesti minutach jsme ale nastesti byli u cile. Vyrazili jsme tedy k pujcovne, kde jsme za ctyrhodinovy pronajem zaplatili kazdy $22 a helma byla v cene.
. Na letiste v Nadi ( vyslovuje se Nandi a lze to tak najit i v nekterych mapach ) dosedame po 4 hodinach letu. Na letisti 
, ale nepomohlo to 
. Mame pekny pokoj v Parrot (papoušcí) sekci. Davame si obed, Gabca hned zkousi mistni specialitu Kokoda, je to neco na zpusob rybiho salatu a je to docela prima.
).
). No a protoze byl statni svatek, nebylo siroko daleko ani zivacka. Jen my. Meli jsme spoustu casu, a tak jsme si vklidu vsechno prohledli. Vedro tehdy bylo nesnesitelne, myslim nejakych 36°C.
