Australia 2005 - 2008

Fiji 22/06/08 - 01/07/08
Publikováno: Tuesday, 08.07. 2008 - 11:00:00
Téma:


FIJI
22/06/08 - 01/07/08



Nedele 22/06/2008 – ODLET
Zaciname jako obvykle, odjezdem na letiste, kde musime byt pri mezinarodnim spoji jiz 2 hodiny predem. Stihame to v pohode, ale odlet se nakonec o 40 minut zpozduje, protoze je pry zacpa. Snad jen na ranveji. . Na letiste v Nadi ( vyslovuje se Nandi a lze to tak najit i v nekterych mapach ) dosedame po 4 hodinach letu. Na letisti vladne zrejme vysoka nemocnost, protoze ze sesti prepazek jely jen 3 a z toho jedna odbavovala jen cestujici s detmi. Snazil jsem se chovat jako nevycvalany harant , ale nepomohlo to . Navic jsme se sesli ve stejny cas s letadlem z Noveho Zelandu, takze jsme si vystali docela peknou frontu. Nastesti to na prepazce byla jen otazka razitka. Zasli jsme do kancelare Awesome Adventures, kde jsme dostali prvni info a ze na nas ridic uz ceka. Sice se nas ptala zda mame voucher ( poukaz ) a my ho nemeli, ale tehdy jsme tomu neprikladali zadnou velkou vahu.
Prvni ubytovani jsme meli v Nadi Bay hotelu. Celkem blizko letiste, letadla priletaji v podstate hned za plotem . Mame pekny pokoj v Parrot (papoušcí) sekci. Davame si obed, Gabca hned zkousi mistni specialitu Kokoda, je to neco na zpusob rybiho salatu a je to docela prima.
Hotel ma k dispozici 2 bazeny, 2 restaurace a je pomerne rozlehly. Po jidle jsme vyrazili do mesta za $10 tam i zpet, pochybnou taxi sluzbou. Jak se ukazalo, nedele na navstevu mesta nebyla vubec idealni, vsechno bylo zavreno.
Prohledli jsme si alespon Indicky chram ( 14 let stary, FJ$3.50 ) na konci hlavni ulice (v podstate centra mesta) a jelo se zpatky. Vecerime opet v hotelove restauraci.

Pondeli 23/06/2008 – YASAWA OSTROVY
Od hotelu odjizdime relativne brzy rano a tak pokud chceme stihnout jeste snidani, budika (mobil) mame na sestou ranni. Ja samozrejme vyspavam do posledni chvile, takze jako obvykle mam na vsechno tak 5 minut.
Do pristavu Denarau je to nejakych 20 minut. Lod odjizdi presne v 8:30. Po prijezdu se vyrizuje nezbytne papirovani a prvni zadrhel je tu. Nemame poukaz. Nastesti se to resi tak, ze davame udaje sve kreditky a tak ziskavame tzv. Bula Pass, tedy listek na transport lodi po celych 7 dni, plus poukazky na predem domluvena mista ubytovani (pozn. Bula Pass 7dni-AU$223, 14dni-AU$311, 21dni-AU$367). Da se to resit i tak, ze muzete jet takzvane na blint, ale neni jistota, ze misto ktere si vyhlednete, bude mit volne misto na prespani.
Dulezite je zminit, ze vetsina mist, respektive vsechny, nemaji k dispozici supermarket, ani bankomat. Takze je hotovost nutne vyzvednout v Denarau, kde je jediny bankomat banky Westpac. U bankomatu, jak jiste tusite, byla fronta jak za komunismu na banany, a vetsina zajemcu o hotovost odchazela zklamana, jelikoz jim bankomat nevydal nic, az to vypadalo, ze je prazny. Nastesti jsme meli kliku a neco z nej dostali.
A proc vlastne hotovost? Protoze se ve vetsine resortu neda platit kartou, a tak neni jina moznost. Navic i kdyz mate zaplacene misto, jidlo se muze platit zvlast.
Takze zpet k nasi ceste. Po 4 a pul hodine se dostavame az na nejsevernejsi ostrov Nacula, kde mame prvni 2 noci v Oarsmans Bay Lodge. Na uvitanou jsme dostali pravidla jako ve skole, ktera jsme museli bez vyhrad odhouhlasit. Nebyla to ale zadna tragedie, spis seznameni s dennim rezimem a aktivitami, ale styl byl jako ve skole.
JE VAM TO JASNE???
Vecere bylo ze zacatku nebezpecne malo , ale pak se vsechno v dobre obratilo. Nejdriv byla polevka ve stylu “šlichta se zelim” s domacim chlebem, pak salat z kvetaku, ryba s bramborem a na zaver banan s cokoladou.
Po veceri se jeste vydavame na pruzkum “na vlastni pest” za resort na kopec. Chvili trvalo, nez jsme objevili cestu, ale vyhled na zapad slunce byl jedinecny.

Utery 24/06/2008 – OARSMANS BAY LODGE
Snidane byla formou bufetu. Ovoce, predevsim banany, ananas a meloun, buchticky s naplni, muffiny, weet-bix (coz jsou slisovane cerealni susenky s velkym mnozstvim vlakniny, vyrabene v Australii a na Novem Zelandu), coz mi moc nejede, protoze to neni sladke, cornflakes a kava nebo caj.
Po snidani se vydavame na pruzkum koralu v okoli pomoci kajaku, ktere jsou zdarma. Pozorovani bylo fajn, dokonce jsme objevili Fire Lionfish, ktera se vubec nebala.
K obedu byl tunakovy salat s ryzi ( trochu slabsi obed co do mnozstvi ). Pridani nebylo k dispozici. Na odpoledne jsme si zaplatili $15/p.p.za odvoz na snorchlovani na 3 utesy. V porovnani se snorchlovanim, ktere jsme podnikli v nasledujicich dnech, to nebylo nic moc, ale v zadnem pripade to nebylo spatne. Meli jsme kliku i na pribuzneho Nema, tzv Black Clownfish (viz. obrazek). Po navratu odpocivame (po narocnem dni ) v houpaci siti pred nasim bure.
K dispozici je tu spousta aktivit, kazdy den ruzne (cave trip $45, blue lagoon $25, fishing $30 a zbytek $15). Jinak mimochodem, pokud si Blue Lagoon spojujete s filmem Modra Laguna, jsme trochu nekde jinde. Modra Laguna se natacela v oblasti ostrovu Mamanuca. Jeste to odpoledne jsme se pekne spalili , protoze jsme se prosli po plazi ( ktera je tady pekne dlouha, liduprazdna a s jemnym piseckem ), a pekne nam to peklo do zad.
Veskere stolovani, resp. kazde jidlo se to odehrava na jinem miste, s jinym poctem stolovniku a tak kazde jidlo stolujete s nekym jinym. My meli tu moznost stolovat s nekolika Svedy, parem z USA, Holandankou a nekolika dalsimi. Anglictina je tu samozrejmosti, bez ktere byste se asi jen tezko domlouvali. Vecere je dnes vecer formou bufetu, kazdy si nabere kolik chce. Mame kure na dva zpusoby, zeleninu, ovoce, kari dyni a nudle se zeleninou.

Streda 25/06/2008 – ODJEZD NA MANTA RAY
Jidla jsou ohlasovana bubnovanim, takze to slysite i kdyz jste kousek opodal. Ovsem snidane v 7 rano? Hodne casto jsme meli problem vstat tak brzo, nicmene predstava, ze do obeda jiz nic jineho nebude, vas zarucene z postele dostane . Ke snidani jsou zase corn flakes, weet-bix, muffin (nebyl nic moc), ovoce (meloun, banany, ananas). Dnes je potreba doplatit zbytek utraty v resortu. Vyhoda je ( a to ve vsech resortech ), ze pokud si chcete objednat piti, nebo zamluvit nejakou aktivitu, nemusite mit pri sobe zadnou hotovost. Proste staci nahlasit cislo bure a pak se to zaplati celkem. Jidlo se v tomto resortu plati zvlast, nejake to pivo a aktivita…. jenze se nam tam objevil nejaky poplatek za ubytovani ( no moc jsme nechapali za co to bylo ) a jeste FJ$21/osoba, neco jako odjezdovy poplatek, tedy za to, ze nas odvezou clunem na katamaran. By me teda zajimalo, co by delali, kdybychom to nezaplatili. Asi by si nas tam nechali . Celkem doplatek za dva dny a dve osoby FJ$405. Chvili lenosime v siti u plaze, pak je obed a dnes se presunujeme o neco nize na jih, do resortu Manta Ray.
Na Manta Ray se nam dostava opet tradicniho uvitani zpevem a tradicnim pozdravem BULA, ktery musite zvolat nahlas, jinak pry nedostanete veceri . Dostavame ubytovani v Jungle Bure cislo 3 na konci rady skoro jak v dzungli. Dokonce i pred vchodem nam rostla papaya.
V kancelari probehla nezbytna prezentace, podepsani papiru, odevzdani poukazu, lehce jsme si zaplavali v mori (plaz neni prilis pekna, je tu hodne zbytku vyplavenych koralu, takze nic prijemneho na chozeni), a jiz nekolik metru od plaze zacinaji koraly ( jak se pozdeji ukazalo, byla to spis vyhoda), neda se tu tudiz moc plavat, zejmena za odlivu, a slo se na veceri.
Vecere formou bufetu, takze kdo co chtel a kdo mel malo, mohl s i pridat. Jidla byla fakt hromada. U vecere jsme se seznamili se tremi Japonkami, dve mlade, co studovali v Australii a jednou starsi, co cestovala na vlastni pest z Japonska. Pekne jsme si s nimi poklabosili, zejmena o Japonsku a nasi ceste.

Ctvrtek 26/06/2008 - MANTA RAY Resort
Snidane je opet formou svedskych (zapomneli jsme se tech Svedu zeptat, jestli tak doma opravdu stoluji ) stolu, livance s medem a nebo burakovym maslem, toust, ovoce a podobne. Zase bylo na pridani, pokud by se nekomu nedostavalo.
Na dopoledne jsme si domluvili “Village trip”- vylet do vesnice, kde jsme meli moznost navstivit skolku a zakladni skolu. Do stredni skoly se jezdi na jiny ostrov a deti jsou tam treba tyden a pouze na vikend jezdi domu. Pokud chteji na universitu, musi na hlavni ostov a pak se domu dostanou radove za nekolik mesicu. Deti se uz od materske skolky uci anglictinu, anglictina je uredni jazyk na Fiji.
Navstivili jsme i dum nasi devatenactilete pruvodkyne, kde zije se svoji matkou a bratrem. Potom nas predstavila mistnimu chiefovi (nacelnikovi vesnice), ktery nas pozval do sveho domu a meli jsme tu cest s nim prohodit slovo a i se s nim vyfotit. Pokud nikam jinam, sem civilizace rozhodne dorazila. Mel totiz i televizi. Kdyz jsme se ptali, kolik ma kanalu ( mysleli jsme televiznich ), dozvedeli jsme se, ze pouze Fiji TV 1, a jinak je to na dvd .
Samozrejme vsude nechybi ruzne schranky na dary, napriklad ve skole nebo v kostele a tak i my jsme prispeli.
Hned po prijezdu jsme dostali kytku za ucho, za leve pro svobodne, za prave pro vdane a zenate. Takze timto davate ostatnim najevo neco jako “Bacha, jsem na lovu” a nebo naopak “Bacha, jsem zadany/a” .
Jelikoz se priblizil cas odjezdu, museli jsme jeste zaplatit poplatek $3/p.p. za vstup do vesnice a vyrazilo se zpet lodi do cca 25 minut vzdaleneho resortu. Po obede, ktery byl opet formou bufetu, jsme si pujcili masku, snorchl a ploutve ($10/p.p) a vyrazili na pruzkum podmorskeho sveta . Da se to popsat jednim slvovem SUPER. Koraly zacinaji opravdu jen par metru od brehu a nektere ryby jsou tak oprskle, ze se odvazili ozuzlavat nas podvodni fotak. Jake budou fotky se uvidi az v Sydney, kde si fotky nechame vyvolat. Dokonce se mi podarilo videt i nekolik sting ray a reef sharka.
Jelikoz bylo opravdu co fotit, zakoupili jsme si jeste jeden fotak (za nekrestanskych $40 , v Sydney se da poridit skoho za polovinu), aby byla jistota dobrych fotek. Gabika mezitim hrala voleybal. Vecere tentokrat nebyla formou bufetu, ale kazdy mel svoji porci. Byla zeleninova polevka a spagety s muslemi a rybou. Myslim ze vsichni cekali, ze to bude ten vecer vse (i kdyz tech spaget nebylo moc) a najednou se zacalo rozdavat druhe kolo, ryze s hovezim , nebo co to bylo . Navic jeste ten den vecer slavil jeden kluk narozeniny, takze byl i kus narozeninoveho dortu.
Vecer jsme si dali koktejly, Totoko’s a Pina Coladu (den pred tim jsme vyzkouseli Doggie on the beach a Bula Fiji) a mistni pivo Fiji Export. Seznamujeme se tu s dvojici mladsich holek, Rakusankou Jasmine a a Nemkou Anette, postarsimi Australany Paulem, Debbie a Nikky.

Patek 27/06/2008 – MANTA RAY Resort
Snidane je dnes stejna jako predchozi den, livance, buchta atp.,vseho dost. Protoze dnes mame presun o dum ( respektive ostrov ) dal, jen relaxujeme na plazi v siti, Misa pise poznamky do deniku a Gabika si cte knizku ve vedlejsi siti.
Jeste vyrazime na kokosy, s mistnim domorodcem, ktery nas dovadi na misto, kde se daji lehce najit a i pomerne lehce oloupat. Neni to ale zadna sranda, najit ten pravy. Navic se musi oloupat pomerne velka slupka ( tak jak ho vidite na trhu na vanoce, je jiz oloupany ) a pak se samozrejme musi kokos rozbit a vyjmout kokos ze skorapky. Bez jakehokoliv nastroje se to ale dela hodne spatne a tak si beru na pomoc sveho svycarskeho kapecniho pomocnika.
Dnes se tedy presunujeme na dalsi ostrov, konkretne na Waya Lailai do resortu Eco Haven. Pred odjezdem nam zamestnanci resortu zazpivali pisen na rozloucenou a jeden z odjizdejicich musel holou rukou musel rozbit kokos, ktery stal na malem podstavci z bambusoveho listu. Ucastnili se narody v tomto poradi: Anglie (selhala), Skotsko(selhalo), USA (selhalo), Japonsko (selhalo) a pak nastoupila Ceska Republika a Misa jako zastupce. Myslim, ze ostudu rozhodne neudelal, protoze kokos opravdu praskl. Tim jsme dostali povoleni odplout .
Cesta do resortu Eco Haven trvala asi hodinu. Prestup z velke lodi do malych lodek (resp. necek ) byla o to vzrusujici, ze do jedne lodky nas naskladali asi dvacet, az byl motor skoro pod vodou. Nekolikrat se nam cestou k resortu podarilo uspesne nabrat vodu. Po prijezdu jsme dostali Bure Lima. ( jak se pozdeji ukazalo, stalo se slovo Lima ( ve fijijskem jazyce to znamena 5 ) nesmirne popularni. Protoze v tomto resortu byla jidla v cene, kazdy dostaval svoji porci a obcas zbylo i na pridani. Vetsinou to ale nebylo potreba, bylo toho dost. V tomto duchu se odehrala i prvni vecere.

Sobota 28/06/2008 – WAYA LAILAI ECO HAVEN Resort
Snidane a vubec veskera jidla se ve Waya Lailai Eco Haven Resort ridila podle takzvaneho Fiji time (fidzijskeho casu), coz v praxi znamenalo, ze to vlastne zadny presny cas nema. Takze vsechno se odehravalo v casech plus minus pul hodiny.
Hned po snidani jsme vyrazeli na prvni aktivitu, plavani se zraloky ($20/p.p). Se zraloky koralovymi. Ti pry nekousou, jenom zuzlaji . Obratni fijijsti jedinci je obcas chytili za horni ploutev a tak byla jedinecna moznost si na ne sahnout. Zabava ale koncila v momente, kdy zraloka pustil a on nevedel kudy kam a tak si to namiril rovnou mezi pomale snorchlisty. To je situace, kdy si clovek uvedomi, ze nema vubec zadnou sanci.
Po navratu byl trochu relax, prochazka po plazi a kupujeme si nejake hand made ( rucne delane ) suvenyry a domlouvame se na poobedni pleteni naramku z bananovych listu.
Nasleduje obed. Po obede tedy Gabca plete naramky, a nutno dodat, ze velmi pekne .
Na pozdni odpoledne byla pripravena dalsi aktivita a tou byl vystup (10/p.p.) na nejvyssi vrchol ostrova Waya Lailai. Pruvodce nam to odpoledne delal zkuseny Fijiec Berry. Cesta nahoru trvala neco malo pres hodinu a rozhodne to stalo za to. Vyhled na okolni ostrovy a nas resort byl naprosto uchvatny. Cesta dolu byla o neco kratsi, protoze jsme sli zkratkou, ale byla o dost strmejsi nez cesta nahoru. Do zakladniho tabora jsme dorazili akorat na veceri.
Po jidle na nas cekalo dalsi prekvapeni. Domorody tanec v provedeni clenu resortu, ktery pozdeji pokracoval i v zapojeni se ostatnich ubytovanych a probihala vyuka Bula-dance (Bula – tance). Na zaver byla jeste predvadecka Fire-dance, tedy tancu se zapalenymi loucemi.
Dobre, ze jsme udelali vsechny activity dnes, protoze zitra je nedele, a to se zadne aktivity nekonaji. Mistni totiz jsou do kostela. S Berrym jsme jeste domluvili cestou nahoru aby pro nas pripravil malou “Kava –Ceremony”, tedy obrad piti tradicniho fijijskeho napoje Kava ( neplette si to s nasim kafem ), protoze jsme nemeli jeste prilezitost zadnou Kava ochutnat. Byla to skvela zabava a protoze po Kava dost dreveni jazyk prokladali jsme to hojne fijiskym pivem .

Nedele 29/06/2008 Denarau
Protoze je dnes nedele a na programu je pro mistni pouze navsteva kostela, Berry nam nabidl, ze se muzeme zucastnit a navrhl nam, jestli bychom se nechteli naucit pisen a zazpivat ji v kostele. Pisen mela tri sloky, prvni pro zensky hlas, druhy muzsky a treti sloku jsme zpivali spolecne. Pisen se jmenovala Amazing Grace. Nekolikrat jsme si to cvicne zazpivali a potom se sli vhodne oblect do kostela. Zeny musi mit prikryta ramena a kratke sortky nejsou povoleny. Pro muze je povolena pouze dlouha sukne, ktera zakryva kolena. Nekteri, kteri uz na Fiji byli ponekolikate, byli pripraveni a meli vicero sukni k zapujceni. Jeste pred kostelem jsme se zasli podivat na chajdu, ktera byla renovovana pro nacelnika, coz byl Berryho dedecek. V kostele jsme se meli sejit kolem 10am, ale opet zapusobil Fiji time, lidi se zacali schazet do kostela az kolem pul jedenacte a mse zacala chvili


pred 11am. Celou tu dobu uz s nami v kostele byli deti a celou dobu zpivali a bylo videt, ze je zpev hodne bavi. Jinak v kostele sedi (ve smeru celem k oltari) na prave strane v prvnich radach deti a za nimi muzi a na levo sedi zeny. Do kostela se vstupuje bez bot.
Proslov trval na nas vkus docela dlouho, hlavne asi proto, ze cely byl ve Fijijskem jazyce, pouze kratoucka cast byla pro nas v anglictine. Mezi jednotlivymi proslovy byl zpev, ktery byl opravdu uzasny a nezapomenutelny. K nemu jsme prispeli i troskou do mlynu my, kdyz jsme zazpivali nasi nacvicenou pisen.
Pozdeji nam Berry sdelil, ze si mistni pochvalovali nas zpev a ze jsme byli prvni skupina, ktera byla v kostele v takovem mnozstvi. Bylo nas dohromady asi 30. Normalne jde pry tak 8 – 10 zajemcu. Po kostele jsme se nachystali na nas odjezd do Denarau, bohuzel se trochu rozprselo a to vydrzelo az do pristavu. Zjistili jsme, ze vetsina lidi, s kterymi jsme se tu dobu bavili, zitra vyrazi taky na plavbu po ostrovech, takze jsme se vlastne loucili pouze na noc.
V Denarau jsme jeste stihli nakoupit nejake pohledy a uz na nas cekal autobus, ktery odvazel lidi do hotelu, tentokrat jsme si vybrali Aquarius hotel, pokoj s vyhledem na ocean se super velkou posteli, tak velkou, ze kdyz jsme oba natahli ruce, skoro jsme na sebe nedosahli. Zato v noci jsme o sobe vedeli, protoze jsme si furt brali navzajem deku. Konecne byla taky tepla sprcha a veceri jsme si dali dole v restauraci.

Pondeli 30/06/2008 Seaspray Sailing
Na dnesek mame zaplacen vylet na škuneru Seaspray, udajne znameho z televize ( pravdepodobne pouze Fijijske ).
Autobus nas ma vyzvednout mezi 7am a 7:15am pred hotelem a z pristavu v Denarau jsme odjizdeli 9am, takze byl jeste cas k nakupu nejakych tech suvenyru a poslani pohledu.
Z Denarau jsme odjizdeli katamaranem a cestou sbirali jeste lidi z prilehlych ostrovu, ktere byli na trase a tak uz jsme potkavali stare zname, s kterymi jsme byli na Waya Lailai. Ti travili svoji noc na ostrovech Bounty a Beachcomber. Jak nakonec vyslo najevo, meli jsme asi nejlepsi noc, protoze v noci prselo, a nocleznici na Beachcomber v dormitory nedostali ani deku a jelikoz prselo, misty zatekalo a navic vsude bezely vetraky, ktere se nedaly vypnout. Proste pohodicka . Konecnou zastavkou katamaranu byl ostrov Mana, kde uz na nas cekala jachta Seaspray.
Seaspray je 83 stop ( 25 metru ) dlouhy škuner, kam, jak se pozdeji ukazalo, se nas veslo asi 40 plus posadka. Nemusite se ale bat, mista bylo pro vsechny dost. Jen nam foukal dost silny vitr, a tak Seaspray ( neco nako Morska sprcha ) dostala brzy svemu jmenu.
Po ceste jsme se zastavili na ostrove Yanuya, kde se nam dostalo prijeti od domacich Kava Ceremony a potom byla moznost si koupit nejake suvenyry od mistnich.
Dal se pokracovalo smerem na ostrov Modriki, kde se natacel film s Tomem Hanksem – Castaway ( Trosecnik ). Film prevzal jmeno jineho ostrova ( Castaway ), coz nahodou v cestine znamena Trosecnik. Na Modriki se snorchlovalo, ale byly dost velke vlny a koraly pomerne hluboko. Jinak jsme nemohli pochopit, ze se Hanks nemohl z toho ostrova dostat, jelikoz kousek za ostrovem je dalsi ostrov a 10 minut plavby odsud je dokonce vesnice .
Jeste musim zminit obed, ktery byl mega, hojnost BBQ, ryby, kureci spizy, stejky, zelenina, testoviny...
Cestou zpatky do Denarau jsme si s prateli povymenovali kontakty a budeme si vymenovat fotky. V pristavu jsme se rozprchli kazdy na jinou stranu a skoncila tak jedna z opravdu prima dovolenych.

Utery 01/07/2008 Odlet
Cas ubehl jako voda a my, jelikoz odlet zpet do Sydney je az na treti hodinu odpoledni, vyrazime do mesta, posilame nase zakoupene drevene artefakty postou do CR, protoze v Australii vladnou velmi prisna pravidla, co se tyce dovozu dreva a tak nechceme riskovat, ze nam to po priletu zabavi. Tak uvidime, zda to v poradku dorazi.


Mapu nasi cesty naleznete k dispozici zde, myslim, ze se vazne povedla.







Tento článek si můžete přečíst na webu Australia 2005 - 2008
http://australia.hexaghon.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://australia.hexaghon.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=83