Výlet do hlavního mesta Canberra

Trochu predmuva: Tento vylet se uskutecnil pred mnoha a mnoha lety…. Tak a ted trochu vazne, je pravda, ze se tato akce uskutecnila jiz 14/05/2006 v sestave Misa, Gabika, Janka, Marek a Katka, nekolik tydnu pred nasi spolecnou cestou do Northern Territory. Doufam, ze i tento clanek ( stejne jako nase putovani Australii ) pripomene skupine cestovatelu, jak nas jednodenni vylet vypadal. Protoze z tohoto vyletu neexistuje zadny zapis, musite spolehat na verohodnost me pameti.

Do hlavniho mesta Australie, Canberry, jsme vyrazeli relativne brzy po ranu. Jelikoz cesta autobusem spolecnosti Greyhound trva ze Sydney prumerne 3,5 hodiny a my jsme chteli z Canberry neco videt.

Canberra jako hlavni mesto vzniklo vlastne na zaklade sporu. Australane se totiz nemohli dohodnout roku 1901 na hlavnim meste. Ve hre totiz byla dve nejvetsi mesta, Sydney a Melbourne. Proto se roku 1908 politici dohodli na vzniku noveho mesta, nazvaneho Canberra, coz v reci aborigincu znamena “Misto setkavani”. To ze je mesto umele vytvoreno prakticky na “zelene louce” architektum umoznovalo naprosto volnou ruku ve veskerem planovani. Tedy myslim tim, ze nebyli limitovani mistem. Mesto je vzdaleno od Sydney nejakych 180km a 650km od Melbourne. Mesto je sidlem vlady a parlamentu, spousty ambasad nejruznejsich zemi sveta, Vrchniho soudu, Narodni galerie Australie nebo treba Narodniho muzea Australie.

Takze ze Sydney jsme vyrazili rano kolem osme hodiny ranni, a planovany prijezd do Canberry mel byt kolem pul dvanacte. Zamerne rikam mel, protoze jsme cestou meli neprijemnost. Jiz na zastavce v Sydney Marek avizoval, ze nema k autobusum kladny vztah, a ze je negativne ovlivnuje. Netrvalo to snad ani hodinku, a autobus vypovedel sluzbu. Ridic zastavil na nejake zastavce a uz se nerozjel. Marek byl okamzite obvinen a odsouzen.

Ridic s tim zapasil nejakou ctvrthodinku, kdy neustale behal dovnitr a ven z autobusu a marne se snazil startovat. Legrace byla ta, ze siroko daleko nebylo zivacka, ani projizdejici auto. Uz to vypadalo, ze muzeme nas vylet odpiskat, ale machr ridic do toho chvili busil montpakou a asi za 20 minut to nakopnul a jelo se dal. Na autobusove nadrazi Jolimont Centre jsme tedy dorazili s mirnym zpozdenim, protoze pak na to ridic pekne slapal.

Hned jsme se tedy vydali k hlavni “atrakci” prohlidce Noveho parlamentniho domu. Protoze se udelalo hezky, vyrazili jsme pesky. Prosli jsme se kolem Captain James Cook Memorial Jet ( jednoduse receno Fontana Kapitana Cooka ), ovsem tato fontana vystrikuje vodu az do vysky 140 metru

.

Prestoze byla nedele ( jak se pozdeji ukazalo, na prohlidku mesta nemohl byt snad horsi den

), meli jsme kliku na prohlidku Noveho parlamentu i s vykladem. Rikam Novy parlament, protoze ve meste jeste muzete videt Stary parlament, ktery byl v cinnosti v letech 1927-1988. Ten slouzi nyni jako galerie.

Novy parlament jsme tedy probehli krizem krazem a navstivili jsme horni i dolni komoru parlamentu. Odtud jsme presli ke Staremu parlamentu a meli jsme moznost videt i “Ambasadu” domorodcu ( Tent Embassy ), kde domorodci roku 1972 demonstrovali vice nez pul roku za sva prava. O dvacet let pozdeji se zde odehrala podobna akce na vyjadreni nesouhlasu s tim, ze pozemkova prava Aborigincu jeste nebyla doresena. Ani do dnesni doby nebylo dosazeno uspokojive dohody.

Protoze cas jiz znacne pokrocil a autobus zpet do Sydney nam odjizdel v 6 vecer, rozhodli jsme se pro zrychleny presun do Narodniho muzea Australie. Predstavu o zrychlenem presunu jsme meli neco jako taxi, nebo autobus. No nekecam, za nejakych 20 minut chuze nas minul jediny autobus, ktery jaksi mimo zastavky nestavel

( mam pocit, ze jsme pak ani zadnou zastavku nenasli ) a jeden taxik, ktery byl obsazen. Proste tu byl zrychleny presun trochu mimo misu.

Jak jste se jiste dovtipili, muzeum jsme nestihli. Takze jsme si dali kafe v jedne z mala otevrenych kavaren a pak pokracovali na nadrazi. Co se tyce nedele v Canbere, skutecne to tam misty vypadalo jako v Horni Dolni ( kdo jste tam byl, muzete potvrdit

) v linem odpoledni, kde siroko daleko neni videt ani psa.

.
Pokud by bylo vic casu, nebo se jelo autem ( tenkrat jsme byli v Sydney kratce, takze o teto moznosti jsme snad ani neuvazovali ), da se toho stihnout pomerne hodne. Za zminku jiste stoji jeste Australian War Memorial ( Australsky valecny pamatnik ).

V podstate neni snad v Australii misto, kde se nesetkate v pamatnikem venovanym “Anzakum”, neboli ANZAC, neboli Australia an New Zealand Army Corps. Kdyz v Evrope roku 1914 vypukla prvni svetova valka, zaplavilo Australii probritske porozumneni. 5.srpna 1914 australsky ministersky predseda vyjadril pocity svych krajanu slovy: “Kdyz je kralovstvi ve valce, je ve valce take Australie”. Proto take 1.listopadu opustil pristav Albany ( WA ) contingent 20.tisic dobrovolniku, Anzaku, kteri se vydali na pomoc sve materske zemi.
Mezitim se na stranu Nemecka pridalo Turecko. Valecni planovaci se v Londyne dohodli, ze je nutne dobyt turecky poloostrov Dardanel a prekvapive zautocit nedaleko Gallipoli, cimz by se otevrela cesta k Cernemu mori.
25.dubna 1915 se za usvitu vylodilo sestnact tisic australskych a novozelandskych vojaku v male zatoce obklopene strmymi utesy. Do zapadu slunce v desti tureckych kulek zahynulo 2000 muzu. Plan, jehoz jedinou nadeji byl moment prekvapeni, byl odhalen diky pohybu jednotek a lodi dlouho predem; v dobe, kdy k utoku doslo, byl proto odsouzen k drtivemu neuspechu. Presto vsak spojenecti vojaci ztraceli sve zivoty dalsich 8 mesicu, aniz by ziskali jediny operny bod.
V prosinci vydal Londyn konecne rozkaz k ustupu. Pro 11.000 australanu, 11.000 francouzu a 33.000 britu bylo vsak pozde. Na turecke strane zemrelo 86.000 vojaku. Z tohoto pohledu se stali prislusnici Anzac skutecnymi hrdiny. Na pocest se kazdorocne 25.dubna kona oslava svatku Anzac.

Cesta zpet do Sydney ubehla jiz bez technickych zavad, zrejme proto, ze Marek spal.